Pokud jste propásli předešlá vyprávěná o Aljašce, nezoufejte – první díl i druhý díl najdete v archivu článků.
Je večer a my hledáme místo, kde bychom strávili noc. Po několikakilometrovém popojíždění po Richardson Hwy, jižně od Paxsonu, zastavujeme na rozlehlé skládce štěrku, ležící v těsné blízkosti silnice. Protože bude brzy tma, rychle startujeme vařič a připravujeme večeři. Je jasno, na obloze září hvězdy, v jihovýchodním směru se začíná objevovat měsíc. Po večeři uklízíme nádobí a připravujeme auta na noc. Zvedám hlavu k obloze a snažím se odhadnout, jak zítra bude. Na severu je vidět lehounká nazelenalá záře. Hlavou mi bleskne – polární záře. Říkám o tom přátelům, ti mi nevěří. Ale když po chvíli světlo zesiluje, už nikdo nepochybuje, že se stáváme svědky polární záře - magické hry barev na obloze, hry která bere dech.
Polární záře (latinsky aurora borealis) vzniká v oblastech aurorálních oválů. Aurorální ovály jsou oblasti vzdálené přibližně 20 úhlových stupňů od obou magnetických pólů Země. Vědci zjistili, že k této hře světel na níž má podíl Slunce dochází nejčastěji zhruba ve výšce 80 až 130 km nad zemským povrchem. Polární záře je nejčastěji zabarvená zeleno-žlutě, nebo do červena, což je způsobeno kyslíkem obsaženým v atmosféře, nebo také do modra až fialova, na což má vliv v atmosféře přítomný dusík. Jiný plyn, jiná barva. K tomuto jevu ovšem nedochází vždy, ale pouze za specifických podmínek, během zimních období a za jasných nocí. Největší pravděpodobnost tohoto jevu nastává v obdobích září – říjen a únor březen.
max. velikost
Canon EOS 30D, 28 mm; 143 s; F9; ISO 400
Všichni, jak jen to jde nejrychleji, vytahujeme stativy a fotoaparáty, na které přidáváme kabelovou spoušť. Rychle si vzpomenout, jak se nastavuje „bulb“ a začínáme fotit. Trošku experimentujeme s dobou osvitu a jásáme nad každým obrázkem. Zelené světlo se mění, mihotá se nad obzorem. Tohle divadlo trvá asi hodinu, pak se polární záře začíná vytrácet. Všichni jsme nadšeni. Tolik štěstí najednou nikdo z nás nečekal. Nejdříve úchvatná krajina kolem Denali Hwy a teď polární záře. Do aut uleháme pozdě večer.
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 24 mm; 72 s; F10; ISO 400 | Canon EOS 30D, 28 mm; 121 s; F9; ISO 400
Ráno nás vítá úplně podzimně. Zatažená obloha, déšť. Rychle posnídáme a připravujeme se k odjezdu, směr Seward. Mezitím pochvalujeme včerejší den. Dnešní počasí nám zase tolik nevadí. Vlastně celý den počítáme na přesun. Plán dnešní cesty by měl být asi takový. Po Richardson Hwy do Glennallenu. Odtud do Anchorage a pak dále na jih, do Sewardu. Myslím, že to bylo k šestistům kilometrům. Ale vloudila se malá chybička, a my odbočku přejeli a dále pokračovali na Valdez. Rosťova GPS začala nějak „blbnout“ a místo aby se vzdálenost zkracovala, GPS psala kilometry navíc. Nějakou dobu jsme to dávali za vinu nepřesné mapě uložené v přístroji, pak velikánským kopcům kolem, ale asi po 100 km jsme zjistili, že opravdu jedeme špatně. Protože na Anchorage jiná cesta nevede, musíme se vrátit zpět do Glennallenu. Popisovat podrobně cestu by asi bylo zbytečné, k jiné významné události během ní nedošlo.
max. velikost
Canon EOS 30D,105mm; 1/320 s; F9; ISO 400
Jen několik desítek kilometrů od Sewardu, to již byl večer a opět se vyjasnilo, hlásí Rosťa z druhého auta do vysílačky: „Podívejte se na měsíc, svítí v polární záři“. Při prvním kouknutí se to tak jevilo, ale můj spolujezdec Vašek nemeškal a Rosťovi odpovídá, ať trošku v autě skloní hlavu a podívá se znova. Auto má na čelním skle hořejší pruh zabarvený do zelena, a Rosťa je od včerejška lačný po polární záři. Tohle ho trošku zmátlo. Všichni se tomu zasmějeme a cesta utíká zase veseleji. Po desáté večer přijíždíme do Sewardu. Na samoobslužném parkovišti zaparkujeme. Samoobslužné proto, že na předtištěnou obálku napíšete číslo auta a vaše jméno, za okno si dáte útržek Z této obálky, do ní vložíte potřebný obnos a vhodíte do schránky.
Ráno se vylupuje, jako kdyby počasí někdo pro nás objednal. Po včerejším dešti ani památka a téměř jasno. Po snídani pobíháme po blízkém nábřeží a trochu fotografujeme. Za nějakou dobu se od jedné kolem běžící slečny, která pozoruje naše počínání, dovídáme, že asi 500 m odsud sedí na nějakém sloupu orel. Rychlé balení, skok do aut a už přejíždíme. A opravdu. Na sloupu ve vodě sedí orel bělohlavý. Pomalu se přibližujeme a fotografujeme.
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 600 mm; 1/800 s; F6,3 ISO 400 | Canon EOS 30D, 600 mm; 1/800 s; F9; ISO 400
Když orel odletí, fototechniku sbalíme a odjíždíme do přístavu informovat se na možnost výletu lodí po N. P. Kenai Fjords. Za 130 USD si kupujeme šestihodinový výlet katamaránem kolem pobřeží. Vyplouváme v půl dvanácté. Snažíme se na přídi umístit stativy, ale to nám kapitán s ohledem na ostatní cestující nedovolí. Brzy se dozvíme proč. Sotva vyplujeme, loď zpomaluje. Před přídí ve vodě je vidět mořská vydra. K zábradlí se nahrne spousta lidí, pomalu není šance jí vidět, natož fotografovat.
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 600 mm; 1/800 s; F6,3; ISO 400 | Canon EOS 30D, 600 mm; 1/500 s; F7,1; ISO 400
Loď dále pomalu obeplouvá pobřeží a my můžeme sledovat krásné scenérie zdejší přírody. Fotografovat z rozhoupané lodě je alespoň pro mě obtížné, ale když se dostaneme k nějakému zajímavému objektu, kapitán loď přibrzdí nebo zastaví. Tak můžeme fotografovat ledovce Holgate a Aialik. U těchto ledovců kapitán loď zastavuje a vypíná motor. Z hlouby ledovce je slyšet zvuk podobný bouřce. Led pracuje a trhá se. Části padají do vody. Škoda, že kromě naší lodě není u ledovce jiná. Bylo by možno porovnat výšku ledovce.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Canon EOS 10D, 32 mm; 1/640 s; F9; ISO 400 | Canon EOS 10D, 70 mm; 1/1250 s; F9; ISO 400 | Canon EOS 10D, 105 mm; 1/1000 s; F9; ISO 400
Za chvíli plujeme dál při pobřeží. Protože je po sezoně, skály jsou opuštěné, většina mořských ptáků se odstěhovala za potravou jižním směrem. Na jedné zarostlé skále vidíme medvěda černého, jak něco vyhrabává. Kolébání lodě mi nedává šanci udělat pořádný obrázek. Jinde vidíme několik lachtanů, ale výsledek je opět mizerný. Kapitán míří s lodí trochu od pobřeží, možná narazíme na kosatky. Po chvíli se začne ozývat povyk lidí, kteří ukazují kamsi dopředu. Na hladině je vidět velká vlna, ze které vytryskne gejzír vody. Výdech kosatky. Než se stačím s fotoaparátem probojovat na nějaké místo odkud bych mohl fotit, kosatka máchne nad vodou ocasní ploutví a je pryč. Tento okamžik se povedlo zachytit pouze Rosťovi, ale kvalita snímku je spíše pouze dokumentární.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Canon EOS 10D, 32 mm; 1/1000 s; F9; ISO 400 | Canon EOS 10D, 105 mm; 1/500 s; F9; ISO 400 | Canon EOS 10D, 32 mm; 1/800 s; F9; ISO 400
Ještě nějakou dobu krouží kapitán s lodí kolem místa, kde by mohla kosatka být. Ale bohužel, žádné známky po její přítomnosti nevidíme. Dáváme se do řeči s jedním lodním stewardem. Ten nám vysvětluje, že měl české předky. Jeho slova „rohlík, pivo, ahoj a jak se máš“ oceňujeme. Ten nám pak vysvětluje, že kosatky a velryby jsou zde často vidět v letních měsících, ale teď odplavaly za teplem na Havaj. Alespoň že jsme viděli tohle.
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 10D, 24 mm; 1/125 s; F10; ISO 400 | Canon EOS 10D, 24 mm; 1/640 s; F9; ISO 400
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 10D, 24 mm; 1/100 s; F9; ISO 400 | Canon EOS 30D, 32 mm; 1/125 s; F9; ISO 400
Odpoledne postupuje, zvedá se studený ostrý vítr. Těsněji přitahujeme své bundy, nasazujeme kapuce. Většina lidí odchází do kajuty, my však zůstáváme na venkovním ochozu. Co kdyby se objevilo něco zajímavého na fotografování. Ale nestává se tak. V půl šesté přistáváme v přístavu. Návštěva přilehlého obchodu, několik společných snímků a vyrážíme směrem na Anchorage. Když se blížíme k cíli naší cesty, začíná pršet. Po celý den nám počasí přálo, to už nám připadá jako moc velké štěstí. V jednom místě u silnice zahlédneme pasoucí se losy. Samice s mládětem. Zastavujeme u krajnice a já s Mírou vybíháme s fotoaparátem. Několik snímků a losi mizí v přilehlém porostu. Rychlá jízda zde na Aljašce by se nemusela vyplatit, nebezpečí přebíhajících zvířat je asi vysoké.
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 35 mm; 1/320 s; F7,1; ISO 400 | Canon EOS 30D, 24 mm; 1/200 s; F7,1; ISO 400
max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 24 mm; 1/200 s; F7,1; ISO 400 | Canon EOS 10D, 400 mm; 1/60 s; F5,6; ISO 800
Kolem desáté hodiny večer přijíždíme k našemu známému hotelu Travel Inn. Bez problémů dostáváme ubytování. Tenhle hotel nám nebyl vůbec doporučován, prý se zde zdržují různé živly. Teď si vzpomínám, že při první naší návštěvě tohohle hotelu přijela policie a za chvíli v poutech odváděla nějakého delikventa. To nám však vůbec nevadí, pokoje jsou vybaveny celkem slušně, každý se svým sociálním zařízením. To je teď první, po čem toužíme. Po pěti dnech a nocích strávených v divočině bez základní hygieny, vlastně bez převlečení, pouze v jedněch šatech, je teplá voda docela luxus. Mytí a převlékání po cestě, to ani nešlo. Ale „správnej chlap“ vydrží všechno. Ranní česání jsme řešili operativně, nasazovali jsme si čepice. Naše ženy by z nás asi neměly radost. Rosťa s Mírou ještě po koupeli začínají balit. Prý končili ve dvě v noci. S Vaškem se rozhodujeme, že zabalíme ráno.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Canon EOS 30D, 35 mm; 1/200 s; F8; ISO 400 | Canon EOS 30D, 58 mm; 1/60 s; F9; ISO 400 | Canon EOS 30D, 75 mm; 1/50 s; F9; ISO 400
Po šesté vstaneme a do osmé máme vše sbaleno. Venku leje jako z konve. Odevzdáváme klíče od pokojů a vyjíždíme do obchodního centra na poslední nákup dárků pro své blízké. Po dvanácté hodině bez problémů odevzdáváme auta. V půl druhé se stavíme do fronty na odbavení. V mezipásmu si dáváme pozdní oběd a když je čas, nastupujeme do letadla. To má na odletu asi třičtvrtě hodiny zpoždění. Nicméně ve čtyři odpoledne popojíždíme po ranveji. Motory zvyšují otáčky a za chvíli se odlepujeme od země. Pod břichem letadla za námi zůstává Aljaška s její krásnou přírodou. Ještě teď, když píši tyhle řádky, mám svíravý pocit kolem srdce. Vrátím se sem ještě někdy? Uvidím někdy v budoucnu zdejší přírodu a její obyvatele?
Po devíti hodinách letu, s ohledem na přelet časových pásem, 26.září v jedenáct hodin, přistáváme na letišti ve Frankfurtu. Po odbavení nasedáme do dodávky Rosťova známého, který nás odváží do Chomutova. Přijíždíme před šestou večerní. Rosťova manželka na nás čeká se slavnostní večeří, na které už jsou i naše manželky, které si pro nás přijely. Jen Míra musí do Bratislavy sám. Rosťa operativně připravuje první promítání z naší cesty. S obrázky na plátně se vracíme zpět do míst, kde jsme prožili neopakovatelné chvíle. Myslím, že nás to všechny dojímá. Po promítání se všichni vracíme domů. Jsem moc rád, že jsem mohl absolvovat tuhle cestu, za krásami Aljašky. Ve skrytu duše věřím, že se tam ještě jednou vrátím.
Na kolik mě tahle cesta vyšla jsem psal do příspěvků k prvnímu dílu mého vyprávění, ale pro zajímavost je ještě zopakuji: Celý výlet trval 15 dní: zpáteční letenka Frankfurt - Anchorage 25.100,- Kč. Šestidenní pobyt v Katmai s leteckou dopravou z Anchorage a zpět 33.000,- Kč. Půjčení auta (terenní Toyota) na sedm dní 740 USD. V ceně bylo veškeré pojištění, na auto jsme byli dva, tak se cena dělí napůl. Benzín cca 240 USD. Opět se cena dělí dvěma. Najezdili jsme zhruba 2.100 km. Na jídlo, dvakrát přespání v hotelu, nějaké dárky, ale samozřejmě i na další výdaje přibližně 800 USD. Výlet nebyl organizován přes cestovku, tak si myslím, že to vyšlo finančně docela dobře. To byly přímé náklady. Nepřímé, jako např. cena víza, koupení paměťových karet, nějakého oblečení a další potřebné věci, to už zde psát nebudu, to je cena docela proměnlivá, každého může přijít na jinou výši.
Závěrem mého vyprávění bych chtěl poděkovat všem mým přátelům, Rosťovi Stachovi, Mírovi Zumríkovi a Vaškovi Šilhovi, za prožití krásné dovolené a také Petru Březinovi z DIGIareny.cz za umožnění podělit se se svými zážitky z Aljašky s ostatními čtenáři DIGIareny.
Vážení čtenáři, fotografové. Budete-li mít někdy možnost navštívit Aljašku, neváhejte. Nejen obrázky, které si přivezete domů, ale hlavně vzpomínky v srdci, jsou neopakovatelné a bylo by škoda takové možnosti nevyužít.
Pokud jste propásli předešlá vyprávěná o Aljašce, nezoufejte – první díl i druhý díl najdete v archivu článků.