Potřebujeme v době internetu ještě knihovny? Mají svým návštěvníkům stále ještě co nabídnout? A co si vlastně představit pod označením knihovna – půjčovna knih nebo centrum vdělání?
Knihovny nejméně od poloviny devadesátých let usilovně hledají identitu, která by byla na jednu stranu pro lidi pochopitelná, ale současně vykračovala ze stereotypu, že jde o jakýsi sklad knih, doplněný někým, kdo umí najít oblíbenou detektivku.
Prvním bodem, ve kterém řada knihoven překračuje svoji roli depozitáře, je architektonická hodnota stavby. Ať již jde o moderní koncepty nebo třeba Klementinum v Praze, špičková architektura k těmto budovám patří. Jestliže mají rozvíjet lidského ducha, nemůže se tak dít jen četbou, ale je také nutné disponovat inspirativním prostředím.
Dnešní knihovny nabízejí řadu elektronických zdrojů nebo konferenční sály, takže mají sloužit jako určitý inkubátor vědy a badatelství, jsou útočištěm pro seniory i děti a v neposlední řadě plní roli největší neformální vzdělávací sítě.
Když se řekne..., foto: No21
Snímek Když se řekne... knihovna si s touto problematikou pěkně hraje. Zachycuje tichý prostor, který může sloužit jako útočiště pro práci všem na volné noze i studentům, místo, kam může zajít senior či dítě a budou se zde cítit v bezpečí a ve společnosti současně.
Přesto jsou zde další vrstvy, obrazy, posunutí. Jakoby snímek chtěl ukazovat, že se celý koncept knihovnictví posouvá, transformuje a získává nové barvy. A je tu ještě jedna rovina. Každá obec by měla mít kostel, hospodu a právě knihovnu, jako jedno z center, které udržuje komunitu, posiluje vztahy s okolím. A tak jak snímek ukazuje odlesky staveb stojících vůkol, tak také knihovna by měla být něčím, co do oblasti zapadá a je její integrální součástí.
Nakonec je zde ještě jedna vrstva obrazu – provazový plot, mříž, která ji pro řadu lidí odděluje od prostoru, kde se cítí bezpečně a doma. Je až s podivem, kolik lidí kolem ní chodí a přitom si do ní nenajdou cestu. Bojí se, i když vidí dovnitř.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je No21 k barevně, kompozičně i obsahově zajímavé fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků uplynulého týdne.
Snímky dávající do souvislosti jazyk ulice, její obrazy, plakáty, symboly a nápisy s živými lidmi, kteří o jejich existenci většinou nemají ani nejmenší tušení jsou často vtipné, zábavné a hravé. Šebin jednu takovou kompozici vytvořil a staršímu páru užívajícímu si výletu přikouzlil nápis M + I.
M + I, foto: šebin
Jokr7 nabízí snímek s názvem dobré ráno Praho. Prim zde hrají barvy, lidé a ruch, který k brzkým hodinám v každé metropoli na sever od Alp patří. Dokonale přitom konzervuje dynamiku a emoce městské atmosféry v – na první pohled – ledabylé, avšak ve skutečnosti promyšlené kompozici.
dobré ráno Praho, foto: jokr7
Pro milovníky opuštěných lanovek, ticha hor a fotografického minimalismu je určený snímek nerušená sezona, jehož autorem je Navyy. Nabízí pohled na dvě sedačky, krajinu podhůří a ptáka, který si svět kolem sebe náležitým způsobem vychutnává.
nerušená sezona, foto: navyy
A na závěr jeden oddechový snímek - Zachráňte Willyho! má vše, co známý filmový seriál – vodního tvora (i když nafukovacího), slečnu plnou ideálů a snů a místo, kam je třeba jej dopravit, aby byl v bezpečí. Autorem je jege.
Zachraňte Willyho!, foto: jege