Pro všechny milovníky malých věcí a kousků přírody, které většinou za krásné nepovažujeme, je určená dnešní fotografie týdne. Běžný a přesto nevídaný výjev nás přenáší do hmyzí říše, kde panují zcela jiné rozměry.
Člověk je sice schopen pozorovat objekty okolo jedné desetiny milimetru bez větších obtíží, ale běžně to nedělá. Jeho mozek není uzpůsoben k tomu, aby studoval detaily světa, pokud nejde o něco skutečně důležitého, jako je rozeznání listů jedné rostliny od druhé.
Naopak náš mozek má tendenci si hojně domýšlet – opakující se struktury reprodukuje, aniž by je okem skutečně detailně pozoroval, aproximuje známé objekty…
Lidský mozek je příliš málo výkonný na to, aby mohl svou plnou pozornost věnovat všemu, co by potenciálně mohl vidět. Kdyby tomu tak nebylo, máme tak velkou hlavu, že se nemůžeme narodit, natož běhat či chodit. Právě proto jsou snad detailní fotografie pro člověka tak zajímavé a přitažlivé. Ukazují něco, co by mohl spatřit vlastníma očima, avšak nemůže tomu běžně věnovat takovou pozornost. Snoubí se zde tak známé a dostupné s běžně nezakoušeným.
Snímek leť si nejen že zachycuje detail komára a trávy, ale provádí také tonalitou. Celý snímek má jen černou a bílou barvu, ukazuje tak ještě jednu redukci skutečnosti – nejen že ji bere šíři, ale také barvu. A jen s tímto omezením může vyniknout celá kompozice, kterou navyy svým fotoaparátem zamýšlel zachytit, snímek něčeho tak malého, s čím si i vítr snadno pohrává a přece reálně existujícího a do velké míry svébytného.
leť si, foto: navyy
Gratuluji autorovi k podařenému snímku ze širší série černobílého hmyzího detailu a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Postava pocestného se objevuje v řadě pohádek. Je přitažlivý svou exotičností, příchodem z dálek a snad i určitou zkušeností sahající dále než do nejbližšího města či vesnice. Současně je ale také zranitelný, unavený, opuštěný. Kdo více by mohl zaujmout rozhárané romantické spisovatele?
A možná kousek této představy máme v sobě, i když se díváme na muže pečlivě studujícího nápis na dveřích nebo snad nahlížejícího okénkem do interiéru stavby, kterou potkává po cestě. Autorem snímku Kuk je Miro Lakota.
Pro milovníky mořského patetismu s dávkou uvážlivé elegance a minimalismu je určen pohled na bójky a plachetnici, které v černobílém snímku zachycuje seniorkat. Dílo obdélníkového formátu nese název z pláže a osobně na něm oceňuji pozoruhodnou kompozici vedení očí z levého dolního rohu po bójkách až k samotné lodi.
Fotografie, které dávají do souvislostí náhodné kolemjdoucí (v tomto případě stojící) s nápisy na zdech či plakátech jsou vděčným námětem pro svoji chytlavost, vtip a určitou plytkost a břitkost komunikace. To se povedlo na snímku správně. od shimmella.
Ostnatý náramek od Uhlera se opět vrací k problematice krásy detailu běžně nepříliš pěkných věcí, v tomto případě ostnatého drátu, jehož dominantní čas jsme snad již přežili.
Ostnatý náramek, foto: Uhler