Tématem osmého čísla časopisu DIGIfoto je panoramatická fotografie. V rámci ústředního inspirativního článku vychází i rozhovor s Jeffrey Martinem.
Čím se vaše fotografie liší od klasických panoramatických záběrů?
Všechny jsou plně sférické, jsou zabírány ze všech stran, tj. 360 × 180 stupňů, a jsou tedy určitou projekcí sféry obklopující fotografa. V přirozené perspektivě si je lze prohlédnout interaktivně na počítači. Verze, které vidíte zde, jsou úplně jiné – v jistém smyslu nepřirozené, přestože mají zároveň své specifické přednosti. (V internetové verzi rozhovoru naleznete pod každou fotografií odkaz na její interaktivní podobu v panoramatickém prohlížeči – pozn. red.)
Vaše tištěné panoramatické fotografie tedy vždy zachycují jakoby celý povrch koule zevnitř, rozbalený do obdélníkového tvaru...
Ano, můžete si to takto představit.
Zamrzlá Sázava - Kamenný přívoz
stejná fotografie v panoramatickém prohlížeči
Jak takového efektu docílíte?
Pořídíte záběry do všech stran – musí se přitom částečně překrývat. Tyto záběry se pak pospojují pomocí speciálního softwaru, který je na základě matematického výpočtu velmi přesně prohne. Tak mohou perfektně zapadnout do sebe, pokud ovšem byly pořízeny z naprosto totožného místa – proto je také nutná speciální panoramatická hlava. Perfektní výsledek vyžaduje, aby rotace soustavy probíhala v optickém středu objektivu, v tzv. uzlovém bodě.
 Jeffrey Martin
Práce Jeffa Martina je prezentována v projektu World Wide Panorama. Spolupracuje s firmou Deval VR software na vývoji nových panoramatických internetových prohlížečů a také se společností Google na realizaci vývojářského rozhraní pro interaktivní mapy. Založil také webový portál 360cities.net, který umožňuje virtuální prohlídky zajímavých míst z celého světa. Žije v Praze, kde měl několik výstav, je zván na přednášky, konference a workshopy týkající se panoramatické a „gigapixelové“ fotografie po celé Evropě. |
Jak vás napadlo zachytit svět jako sférický obraz?
Byl to logický krok vpřed. Mnohokrát v minulosti jsem fotografoval scény složené z mnoha záběrů a pak je skládal dohromady. Ale pochopitelně, příliš do sebe nezapadaly. Teprve v posledních třech či čtyřech letech je možné tento postup „skládání mozaiky“ zrealizovat, a to díky rozvoji počítačů, rozlišovacích schopností fotoaparátů a rozšíření internetu.
Co je podle vás hlavním přínosem této techniky?
Jde o nový způsob vnímání světa kolem nás, který nemá hranice. V jistém smyslu tedy umožňuje víc než běžné techniky. Přesto, subjektivní hledisko je přítomné i zde – fotograf vybírá místo a daný moment, nebo spíš několik momentů.
 Čím fotografuje Jeffrey Martin
Jeffrey Martin používá Canon EOS 5D, většinou s osmimilimetrovým „rybím okem“. Fotoaparát a objektiv připevňuje k panoramatické hlavě vlastní konstrukce, kterou si navrhl a vyrobil společně s kamarádem. |
Proč jste si vyrobil vlastní panoramatickou hlavu a nepoužíváte některou z vyráběných?
Nejlepší řemeslníci si přece vyrábějí vlastní nástroje, ne? Stejně jako opravdový rybář si vyrábí své návnady a hrnčíř svou vlastní pec.
Koncert Pixies v Akropoli
stejná fotografie v panoramatickém prohlížeči
Kolik snímků musíte vyfotit pro dokonalý sférický obraz?
S použitím velmi širokého objektivu je možné pořídit celý sférický obraz na tři až šest záběrů.
Fotostory:
Byl jsem tehdy v kanceláři na Václaváku. Paroubek udělal zase nějakou pitomost a celý svět (aspoň to tak vypadalo) se vydal do ulic, aby ho poslal někam. Naštěstí jsem měl u sebe foťák. Utíkal jsem dolů po schodech, když jsem uviděl ten narůstající dav, rozbouřený a rozzlobený. Nějaký muž měl na kůlu naraženou prasečí hlavu. Během asi pěti minut jsem zaplnil 2GB kartu, ale stále jsem neměl ten záběr, na který jsem čekal. A pak jsem to uviděl - děti na koni obklopeném dívkami tvořily skvělé popředí pro neklidný dav, který se rozpínal do dálky. Vyšplhal jsem na sochu, až jsem stál za zády všech ostatních fotografů, kteří zoomovali svými objektivy. Vyfotil jsem několik panoramatických sekvencí přímo pod jednou z dívek, jež stály na podstavci sochy. A to bylo přesně ono, jeden z těch vzácných a úžasných okamžiků, kdy pořídíte záběr, o kterém víte, že je to ten správný. Kvůli nepříznivým světelným podmínkám mě to stálo 2 či 3 hodiny následného zpracovávání, ale – vyplatilo se.
Rynek Glowny, Krakov
stejná fotografie v panoramatickém prohlížeči
Babicka and the Pigeons, před klubem Roxy, Praha
stejná fotografie v panoramatickém prohlížeči