Pohled na jednu z dominant slovenské metropole podzimníma očima. Řeka, opar, auta vibrující konstrukcí mostu i muž na ulici vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru tohoto místa.
Most SNP patří nepochybně mezi dominanty Bratislavy, stejně jako její hrad nebo třeba katedrála. Zachytit fotografií toto místo není snadné a to hned z několika důvodů. Předně není úplně fotogenické, pakliže nejde o pohled z dálky, který by ukazoval celou konstrukci.
Chodník pro pěší na jednu stranu nabízí krásný pohled na park i Dunaj, na druhou stranu svojí šedí nijak optimisticky či příjemně nepůsobí.
Procházka po mostě má ještě jeden charakteristický rozměr, který snímek může zachytit jen velice obtížně. Totiž (téměř) nad hlavami projíždějící auta. Jedno za druhým vytvářejí zvláštní pocit diskomfortu, ve kterém se spojuje prach, hluk a vibrace do jednoho prožitku. Říká se, že smyslem bezpečnostního alarmu u nemovitostí není na zloděje upozornit okolí, ale vyvolat v něm stres a neschopnost koncepčně přemýšlet – méně toho pak ukradne a ještě zanechá stopy. Přiznáme se, že právě tento pocit ve mně procházky po mostě zanechali více, než malebná řeka, rozprostírající se zeleň na straně jedné a město na straně druhé.
Autor snímku Most SNP, kterým je FotoOndra1 se ale na toto místo dokázal podívat se zvláštní patetikou a melancholickým romantismem podzimu. Snímek neobsahuje hluk, nevyvolá stres. Je kontemplací místa ukládajícího se k zimnímu spánku. Mlžný opar a žloutnoucí listí dává nahlédnout do krásy místa a jen muž sedící na chodníku, člověk bez přístřeší a perspektivy připomíná druhou tvář podzimu. Podzimu, jako doby smrti starého, aby se mohlo zrodit na jaře něco nového. Tedy pravidla, které jsme si zvykli – byť nepřesně – označovat souslovím krutost přírody.
Ještě jeden zajímavý kontrast fotografie nabízí. Na jedné straně rychle se pohybující rudý autobus, který má svůj jízdní řád, který se musí dodržet, itinerář, ze kterého není možné nic ubrat a právě nikam nespěchajícího muže, který jakoby se prolnul s přírodou, majíce zcela jiné hodiny, logiku času zcela nesouměřitelnou s tou, kterou zná věda a technika. Gratuluji autorovi k podařenému a zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Jiný, romantičtější a malebnější pohled na podzim nabízí fotografie Bez názvu od Amara. Opadané listí, stromy připravující se na zimu a mlžný opar dotváří atmosféru lesa, která – na rozdíl od předchozího snímku – je mysticky tichá, zvoucí k procházce, ztišení, meditaci.
Bez názvu, foto: amara
Snímkem ze zcela jiné kategorie je Siláž 1, jehož autorem je honzj. Nabízí pohled na krajinu umělou, nehezkou, plnou pneumatik, které drží bílou rozlehlou plachtu. Tak jako člověk tvoří svoji druhou přírodu, dokáže produkovat také kusy země, které jsou téměř bez života.
Siláž 1, foto: honzj
Magičnost podzimu může dodat také pohádka či lidová tvořivost. Fotograf s fantazií pak může hledat a hrát si na toto téma téměř neomezeně. A pěkným příkladem tohoto pohádkového hledání je O ptáku Ohnivákovi od subala.
O ptáku Ohnivákovi, foto: subal
A na závěr ještě jeden podzimní a pohádkový snímek. Tentokráte s člověkem (slečnou) v hlavní roli. Fotografie nese název Víla a jejím autorem je Milda94.