Nikon Coolpix S50c je mírným upgradem předchozího wi-fi digitálu Coolpix S7c. Podobně jako předchůdce, i tento fotoaparát má tenké pokovené tělo s výrazně vystouplou, avšak elegantně zaoblenou anténou pro připojení k internetu.
Základní technické parametry fotoaparátu:
- snímací prvek: 1/2,3", CCD 7,1 Mpx (efektivně)
- max. výst. rozlišení: 3 072 × 2 304 bodů
- paměťové médium: SD/ MMC, interní paměť 13 MB
- objektiv: 38–114 mm, F3,3–4,2
- LCD displej: úhlopříčka 3,0", 230 000 obrazových bodů
- možnosti napájení: Li-Ion akumulátor, síťový napáječ
- záznamový formát: JPEG
- video: 640 × 480 px, 30 sn./s, ozvučené, limitované kapacitou pam. karty
- rozměry: 88 × 51 × 22 mm, 125 gramů
Kompletní technické parametry najdete v katalogu digitálů. Pro srovnání s modelem Coolpix S7c klikněte zde.
Většina stylových kompaktů Nikon řady S se sobě podobá jako vejce vejci. Poslední generace je již osazena oběma typy objektivů – periskopovým i výsuvným. U S50c je objektiv periskopový, tělo si tak zachovává stále stejné rozměry i po zapnutí.
Tělo je plastové s kovovým opláštěním, levá strana fotoaparátu ukrývá anténu pro wi-fi připojení, provoz je indikován modrým světlem diody. Ovládacích prvků je na samotném těle poměrně málo, kromě spouště a tlačítka vypnutí/zapnutí je na horní stěně ještě přímý přístup ke dvěma scénickým expozičním režimům.
Zadní stranu zabírá z velké části třípalcový displej – jeho rozlišení je 230 000 bodů – vpravo od něj najdeme tradičně rozmístěná ovládací tlačítka: kolébku zoomu, křížový volič s otočným okružím a čtyři tlačítka přímého přístupu.
Právě otočné okruží je poměrně zajímavým ovládacím prvkem, pohyb v menu nebo v nabídce nastavení parametrů snímání je mnohem rychlejší a pohodlnější. Funkčně je kolečko velice podobné zadnímu kolečku např. na zrcadlovkách Canon, které slouží, mimo jiné, také k procházení menu.
Čtyři pozice křížového ovladače slouží k nastavení samospouště (vlevo), přepnutí ostření na makro (dolů), režim blesku (nahoru) a korekce expozice (vpravo). Ikona korekce expozice je umístěna poměrně nešikovně až na pravé části těla, kde ji snadno přehlédnete.
Spodní strana fotoaparátu patří vstupu do bateriového prostoru (společný se slotem pro paměťovou kartu), hned vedle je multifunkční konektor pro komunikaci pomocí USB nebo AV rozhraní. Stativový závit zde také najdete, bohužel je však umělohmotný.
Pokračování 2 / 5
Funkce a vybavení
Coolpix S50c je stejně jako jeho ostatní sourozenci stylové řady S expozičním automatem. Plně automatickou expozici doplňuje celkem patnáct scénických režimů ukrytých v menu: portrét, krajina, sport, noční portrét, párty/interiér, pláž/sníh, západ slunce, úsvit/soumrak, noční krajina, makro, muzeum, ohňostroj, reprodukce, protisvětlo, panoráma s asistencí. Další dva – režim snadného portrétu a režim stabilizace – jsou dostupné na horní straně aparátu.
V režimu stabilizace se aktivuje mechanická stabilizace a také funkce BSS, která umožňuje nasnímat až deset snímků v řadě a poté automaticky vybere nejostřejší fotografii, kterou uloží do paměti. Snadný portrét slouží k nastavení optimální expozice při fotografování osob. Na displeji fotoaprátu se v tomto režimu zobrazuje piktogram obličeje, jakmile je tvář detekována, změní se piktogram na žlutý rámeček. Funkce však funguje pouze při čelním pohledu na fotografovanou osobu a pravděpodobně se orientuje podle očí, úst a nosu. Zmátli jsme fotoaparát i nakreslením dvou teček a horizontální čáry na bílý papír – indikoval je jako tvář.
Samotné ovládání fotoaparátu je rozděleno do dvou částí. Přes tlačítko Menu se vstupuje do nabídky, kde volíte nastavení parametrů snímání jakoje rozlišení, vyvážení bílé, citlivost apod.
Druhou nabídku najdete pod tlačítkem Mode, ta slouží k výběru režimu fotografování, nahrávání videosekvencí, audiozáznamu a k nastavení fotoaparátu. Některé položky v nabídce Mode/nastavení bych však logicky očekával v nabídce Menu – aktivace stabilizace, režim přisvětlovací diody. Při současném umístění je přístup k těmto funkcím zbytečně zdlouhavý.
Poměrně nepříjemnou vlastností většiny kompaktů od Nikonu je nutnost výstupu z nabídek Menu a Mode. Pokud jste například změnili některý z parametrů nebo nastavení fotoaparátu a náhle potřebujete okamžitě exponovat, je nutné znovu stisknout tlačítko dané nabídky, přípdadně v nabídce Mode stisknout OK pro výběr režimu. Jednoduchý návrat do pohotovostního režimu stisknutím spouště bohužel není možný. Vinou tohoto omezení můžete přijít o nejeden záběr.
Poslední nabídku, kde je možné využít funkce fotoaparátu najdete v režimu prohlížení, pod tlačítkem Menu se skrývá možnost základních editačních funkcí jako je otočení a zmenšení snímku doplněné možností tisku či zámku proti smazání.
Pod tlačítkem Mode je opět širší nabídka funkcí – prezentace, zobrazení snímků v kalendáři či funkce Coolpix connect pro bezdrátový přenos fotografií.
Právě bezdrátový přenos je prakticky jedinou přidanou hodnorou fotoaparátu ve srovnání s konkurencí. Zajímalo nás proto, jak si fotoaparát s wi-fi připojením poradí. Nastavení je poměrně jednouché a zvládne ho každý. Profil pro připojení k bezdrátové síti je možné vytvořit jak ve fotoaparátu, tak v počítači prostřednictvím dodávaného softwaru Coolpix connect utility.
Po volbě nastavení bezdrátové sítě začne fotoaparát vyhledávat dostupné sítě, jakmile jednu z nich vyberete, stačí nastavit přístupové heslo (pokud je nutné) a profil uložit. Fotoaparát umí pracovat s šifrováním WEP, WPA-PSK a WPA2-PSK. Poté je ještě nutné nastavit přezdívku a email pro konkrétního uživatele a pro příjemnce. Jakmile je toto nasatvení uloženo, stačí již v režimu přehrávání zvolit funkci Coolpix Connect a začít s přenosem snímků. Ty se poté ukládají na speciální Coolpix connect server, ke kterému dostanete přihlašovací jméno a heslo hned po prvním úspěšném přenosu snímků.
Avšak uskutečnit úspěšný přenos snímků není až tak jednoduché. Fotoaparát jsme testovali na celkem čtyřech bezdrátových sítích s šifrováním WEP, které jsou bežně dostupné a funkční v vybraných kavárnách a restauracích. Poté jsme zkoušeli síť bez ověření uživatelů a také dvě domácí sítě. Ze všech těchto pokusů se nám podařilo snímky přenést pouze jednou. Funkce bezdrátového přenosu tedy funkční je, ovšem není dobré spoléhat se na to, že si na dovolené pošlete fotky vzduchem na server a po návratu si je stáhnete, pro jisotu si raději přibalte propojovací kabel.
Pokračování 3 / 5
Obrazová kvalita, testy
Sedmimegapixelový snímač produkuje snímky velikosti 3 072 × 2 304 bodů, jejich průměrná datová velikost se pohybuje kolem necelých 3 MB. Citlivost snímače je možné nastavit v pěti krocích od ISO 100 až do ISO 1 600. Objektiv má tradiční rozsah 38–114 mm a mírně podprůměrnou světelnost F3,3–4,2.
Hledáček byste zde hledali marně, pro kompozici slouží třípalcový displej, ačkoliv má vysoké rozlišení 230 000 obrazových bodů, obraz na něm je hrubější. Podání barev je poměrně věrné, jas displeje je však o něco vyšší než by měl být (i přes možnost nastavení), a tak se může stát, že některým snímkům chybí mírná korekce expozice do plusu.
Celková obrazová kvalita fotoaparátu je průměrná, ničím zvláštním neoslní, ani není vyloženě špatná. Obraz je srovnatelný s konkurenčními digitály stejného zaměření a konstrukce. Rozlišení objektivu je na poměrně dobré úrovni, neboť na nejširším ohnisku dosahuje hodnoty 1 650 lph, s narůstajícím ohniskem rozlišení klesá na 1 450 lph, což je však stále dobrá hodnota.
Celková ostrost snímků je na dobré úrovni v celé ploše obrazu. Směrem ke krajům je kresba objektivu měkčí, avšak s vyloženou neostrostní se na snímku nesetkáte. Sférické zkreslení je viditelné na nejširším ohnisku, zejména u pravidelných linií, na reálných snímcích ale nepůsobí rušivě.
Šum digitálu je bohužel vyšší, na nejnižší citlivost ISO 100 není viditelný, už při zvýšení na ISO 200 je však v tmavších partiích snímku vidět barevné zrnění, které roste se zvyšující se citlivostí. Poslední dvě hodnoty ISO 800 a ISO 1 600 jsou prakticky nepoužitelné, firmware fotoaparátu se sice nepokouší o brutální vyhhlazení šumu, barevné zrno je však velmi výrazné. Digitální šum silně degraduje výslednou technickou kvalitu fotografie barevnými (modrými) fleky.
max. velikost | max. velikost
Standardní scéna, postupně ISO 100, 200, 400, 800, 1 600
Chromatická vada se objektivu ve většině případů vyhýbá, při extrémně kontrastních situacích je však patrná v místě barevných přechodů.
Vyvážení bílé barvy pracuje vcelku spolehlivě, při snímání v exteriéru však má občas tendenci k chladnějším odstínům, proto je vhodnější zvolit některou z přednastavených voleb.
Pokračování 5 / 5
Celkové hodnocení
Nikon Coolpix S50c patří mezi stylové ultrakompaktní digitály. Jeho předností jsou především malé rozměry, které se díky periskopovému objektivu nemění ani po zapnutí. Velký displej vyhoví prakticky všem uživatelům, stejně jako jednoduché ovládání.
Ačkoliv se aparát pyšní rozhraním pro bezdrátový přenos fotografií, podařilo se nám fotografie tímto způsobem přenést pouze jednou z přibližně deseti pokusů. Bezdrátový přenos snímků do počítače bohužel není možný.
Obrazovou kavlitou se S50c vyrovná podobným fotoaparátům konkurenčních značek, nic převratného však nenabízí, naopak chybí mu například náhledový histogram. Cena blížící se desti tisícům korunám je vzhledem k výbavě poněkud vyšší. Největší vliv na cenu má zřejmě možnost bezdrátového přenosu, ten však není příliš spolehlivý.
Plusy:
- redukce vibrací
- menu v češtině
- detekce tváře
Mínusy:
- absece reálného histogramu
- ne vždy funkční bezdrátové spojení
- hrubší displej
Cena:
- doporučená cena: 10 390 Kč vč. DPH
Zdroj: