Jaké přístroje byly „prodlouženým okem“ slavných fotografů minulého století a pomohly na svět neznámějším fotografickým dílům? Podíváme se na pětici nej fotoaparátů a jejich slavné majitele.
1. Graflex Speed Graphic – Weegee
Graflex Speed Graphic se začal vyrábět v New Yorku v roce 1912 a jeho různé varianty se na trhu objevovaly až do roku 1973.
Tento přístroj se štěrbinovou závěrkou, vybavený hledáčkem a dálkoměrem, je považován za nejslavnější reportážní fotoaparát, který byl v šedesátých letech standardní výbavou amerických fotoreportérů, a to i přesto, že nepatřil zrovna k nejpohotovějším aparátům. Před pořízením snímku bylo třeba vyměnit kazetu s filmem, zaostřit, natáhnout spoušť a poté ji stisknout.
Zdroj: wikipedie
Asi nejslavnějším majitelem aparátu Speed Graphic formátu 4×5 byl newyorský fotograf Arthur Fellig, známý pod přezdívkou Weegee, jenž se v 30. a 40. letech minulého století proslavil jako dokumentarista noční, nebo chcete-li odvrácené strany života velkoměsta. Drsné, naturalistické snímky obětí vražd, nehod a požárů byly povětšinou pořízeny s bleskem při fixním zaostření na 10 m, s přednastavenou clonou na F16 a časem na 1/200 s.
2. Rolleiflex TLR – Diane Arbusová a Vivian Maierová
Konkurentem rozměrných a pomalých fotoaparátů americké provenience firmy Graflex byly od konce 20. let mnohem drobnější a rychlejší německé dvouoké zrcadlovky značky Rolleiflex. Tyto středoformátové přístroje byly oblíbené pro kvalitní dílenské zpracování, kompaktní rozměry, nízkou hmotnost, vynikající optiku z dílny Zeiss a Schneider, mechanickou spolehlivost a rychlost, a v neposlední řadě pro svůj jasný hledáček.
Rychlá manipulace s drobným přístrojem a rychlé převíjení filmu (a později též automatické počítadlo) byly velmi žádané při fotografování akčních žánrů, např. v reportážní a pouliční fotografií. Profesionálové oceňovali též velké množství dostupného příslušenství, mezi něž patřily panoramatická hlava, clona objektivů, speciální efektové filtry aj.
Vlevo: Rolleiflex 2,8F (autor: Sputniktilt), vpravo Diane Arbusová (zdroj: vimeo)
Už ve čtyřicátých letech použil Robert Capa Rolleiflex k dokumentování 2. světové války. Své uplatnění však Rollefleixy našly i mezi street fotografy, z nichž mezi nejznámější patří Vivian Maierová, označovaná též jako „Mary Poppins s fotoaparátem“. Talent této pozoruhodné fotografky byl objeven těsně před její smrtí v roce 2009, neboť tato povoláním chůva nikdy nefotila profesionálně a své výtvory nezveřejňovala.
Autor: Vivian Maierová
V padesátých letech se objevily první Rolleiflexy se světelným (F2,8) 80mm objektivem, které si ihned získaly popularitu mezi portrétními fotografy. V 50. a 60. letech minulého století se staly tvůrčím nástrojem slavné newyorské portrétistky Diane Arbusové při dokumentování života jedinců z okraje společnosti – lidí s tělesnými abnormalitami či minoritního sexuálního zaměření. Kromě standardního Rolleiflexu pracovala Arbusová též s variantou Wide.
3. Leica M3 – Henri Cartier-Bresson
„Fotoaparát je pro mě jako náčrtník, nástroj intuice a spontánnosti,“ pravil kdysi francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson, a k tomu dodal: „Fotografie je okamžitá reakce.“ S takovými idejemi není divu, že se jeho „náčrtníkem“ staly nenápadné dálkoměrné fotoaparáty značky Leica, které objevil už v roce 1931. Na dálkoměrech Leica, jež sám označil za své prodloužené oko, si cenil malých rozměrů a jasného hledáčku, díky němuž měl perfektní přehled o fotografované scéně.
Vlevo: první Cartier-Bressonova Leica (zdroj wikipedie), vpravo: H. Cartier-Bresson (zdroj Flickr)
Cartier-Bresson je se svou Leicou a pevnou padesátkou považován za zakladatele moderní žurnalistické fotografie označované též jako humanistické, pro niž je zásadní zachycení tzv. rozhodujícího okamžiku, který není jen prostým záznamem aktuální situace, ale má nadčasovou platnost – je obecnější výpovědí o člověku jako takovém.
4. Minolta SRT-101 – W. Eugene Smith a Annie Leibovitzová
Japonská Minolta SRT-101 se s minimálními obměnami vyráběla dlouhých deset let (od roku 1966). Tato 35mm zrcadlovka s TTL měřícím systémem měla extrémně jasný hledáček s mechanickými indikátory nastavení expozice a stavu baterie a v kombinaci s vynikajícími objektivy Rokkor se stala velmi oblíbeným reportážním fotoaparátem.
Mezi slavné majitele tohoto přístroje patřila světoznámá fotografka Annie Leibovitzová. Minoltu SRT-101 si Leibovitzová pořídila coby svůj první „seriózní“ fotoaparát během návštěvy v Japonsku na konci 60. let. Později sice používala jiné přístroje, např. Nikon F či Mamiya RZ, nicméně právě Minolta stála u zrodu její kariéry profesionální fotografky.
Neméně slavným fotografem, který si za svůj tvůrčí nástroj vybral Minoltu SRT-101, je legenda fotografických esejů W. Eugene Smith. S Minoltou v kombinaci se širokoúhlým objektivem Rokkor 16 mm F2,8 vytvořil jednu se svých nejznámějších sérií z japonského městečka Minamata, kde v letech 1971–1973 dokumentoval život zdejších obyvatel zasažených tzv. Minamata syndromem.
Vlevo: W. Eugene Smith a Aileen, vpravo: snímek ze série z Minamaty (obé zdroj wikipedie)
Důvodem série nevysvětlitelných ochrnutí dosud zdravých lidí a narození zmrzačených dětí byla těžká otrava rtutí z místních ryb. Než byla za jednoznačného viníka označena místní chemická továrna Chisso, která ilegálně vypouštěla do moře odpad, čelil Smith několika napadení ze strany zaměstnanců továrny. Přesto ve své snaze vytrval a dnes je fotoesej z Minamaty považována za vrcholné dílo ekologicky angažované fotografie.
5. Nikon FM2 – Steve McCurry
Když se řekne reportážní fotografie, každý si určitě vybaví časopis National Geographic. A když se praví National Geographic, nejspíš se vám před očima mihne známá obálka s tváří afghánské dívky a hned nato naskočí jméno autora snímku – Steva McCurryho.
Vlevo: Nikon FM2, vpravo: Steve McCurry: Afghánská dívka (zdroj Flickr)
Tato téměř ikonická fotografie byla pořízená roku 1984 Nikonem FM2, objektivem Nikorr 105 mm F2,5 a zaznamenána na film Kodachrome 64. Výběr právě tohoto fotoaparátu by se mohl zdát zvláštní, vždyť se jedná o přístroj určený pro amatérské, resp. pokročilé, ale nikoli profesionální uživatele. Proč si tedy profesionální fotožurnalista vybral právě tento aparát.
Steve McCurry (zdroj Flickr)
Na „vině“ je nesporně nízká váha této zrcadlovky (540 g), která byla uvedena na trh v roce 1982, coby odlehčený, alespoň co do hmotnosti, model řady profesionálních zrcadlovek Nikon F. Stejně jako jeho vyspělí sourozenci nabídl tento fotoaparát spolehlivost a odolnost v extrémních podmínkách (-40 až +50 °C) a tehdy nebývalou rychlost závěrky až 1/4 000 s. Nikon FM2 byl jednoznačnou volbou pro fotografy, pro něž, tak jako pro Steva McCurryho byla na cestách důležitá právě skladnost a spolehlivost fotografické výbavy.
