Většinu času, který v rámci Photoshopu věnujete svým fotografiím, strávíte ve vrstvách. Sem tam sice odběhnete do kanálů, čas od času vstoupíte do některé z masek a občas také nejspíš zabrousíte do nitra některé z funkcí či filtrů, které mají svůj vlastní pracovní prostor (Vanishing Point, Extract aj.), vždy se ale nakonec chtě nechtě vrátíte zase zpět k vrstvám.
Během práce můžete vytvořit desítky vrstev, můžete také pracovat třeba jen v jediné, v každém případě se však může hodit využití některých vlastností či nastavení, které vrstvy umožňují. Základní druhy vrstev jsem popsala v článku „Photoshop: Obraz a jeho části“ – tentokrát bude řeč o vlastnostech a základních nastavitelných parametrech vrstev, které mohou nějakým způsobem ovlivnit jejich vzhled nebo chování.
Role vrstev a jejich využití
Vrstvy mají široké možnosti. Jejich význam není pouze v tom, že dokážou nést nějaký obsah, který je součástí obrazu; jejich úlohou je také to, že mohou samy o sobě být nástrojem pro aplikování nejrůznějších úprav. A nemusí přitom nutně jít přímo o tzv. vrstvy úprav (které jsou samozřejmě významným editačním nástrojem); ve skutečnosti i obyčejná obrazová vrstva, jejíž obsahem je např. jen kopie fotografie (nebo třeba i jen nějaká neutrální plocha) z pohledu editace leccos dokáže.
Ve spojení s režimy prolnutí a vhodně připravenými maskami můžete prostřednictvím vrstev korigovat v podstatě cokoli: upravit expozici, kontrast, jas, barevnost, ostrost, kolorovat či odbarvovat, filtrovat detaily, zvýraznit kresbu atd. A co je podstatné – na rozdíl od standardních photoshopových funkcí (které jsou aplikovány globálně na celou aktuálně dostupnou plochu nebo na celou plochu aktuálního výběru), editace obrazu s využitím vrstev umožňuje jednotlivé úpravy izolovat, tzn. ovlivnit pouze některou složku či vlastnost obrazu (např. pouze světla, barvu, střední tóny nebo naopak krajní tonální hodnoty atd.).
Základní parametry vrstev
Za normálních okolností (tj. pokud jste některou vlastnost sami nezměnili) je každá vrstva v základním výchozím nastavení, tzn. nachází se v základním „Normálním“ režimu, „Krytí“ (Opacity) i „Výplň“ (Fill) jsou nastaveny na plnou hodnotu 100 % a vrstva nemá žádné další omezení (např. zamčení, funkční provázání s jinou vrstvou apod.).
Výchozí nastavení vrstvy
U každé vrstvy (kromě základní vrstvy Pozadí/Background) lze tyto vlastnosti libovolně měnit. Pozměníte-li některý ze základních parametrů, vrstva začne nějakým způsobem reagovat s okolím. Přesněji řečeno: s vrstvami pod sebou. A právě tohoto principu lze při editačních úpravách dobře využít. Pomocí obsahu jedné vrstvy tak můžete ovlivnit jiné části či vlastnosti obrazu.
Mezi základní parametry, které mají vliv na vzhled nebo chování vrstvy, patří:
- Krytí (Opacity)
- Výplň (Fill)
- Režim prolnutí (Blending Mode)
- Zámek (Lock)
- Funkční omezení na nejbližší vrstvu
- Maska vrstvy (Layer Mask)
- Efekty (Effects)
Základní využitelné parametry vrstev
1. Krytí
Snížíte-li míru krytí (Opacity), vrstva začne ztrácet svou krycí schopnost; čím nižší míru krytí nastavíte, tím průhlednější tato vrstva bude a skrze její zeslabené zobrazení začnou prosvítat níže umístěné vrstvy.
Krytí vrstvy
2. Výplň
Snížíte-li procentní hodnotu u parametru „Výplň“ (Fill), vrstva se začne za normálních okolností chovat naprosto stejně, jako v předchozím případě: začne ztrácet svou krycí schopnost.
Označení tohoto parametru není úplně šťastné, protože položka „Výplň“ se také týká míry krytí. Rozdíl je v tom, že v tomto případě se snížení krytí nevztahuje na vrstvu „se vším všudy“, ale pouze na její obsah („výplň“). Jinými slovy: rozdíl mezi těmito dvěma parametry zaznamenáte teprve až ve chvíli, kdy modifikovaná vrstva obsahuje nějaký aplikovaný efekt, např. přidaný stín (nebo jakýkoli jiný efekt).
Při použití parametru „Výplň“ Photoshop odliší skutečný původní obsah vrstvy od přidaných efektů a snížení viditelnosti se bude v tomto případě týkat pouze skutečného původního obsahu vrstvy; aplikované efekty zůstanou touto změnou nedotčené, takže budou stále viditelné i přesto, že původní obsah vrstvy zcela zmizí.
Krytí výplně
Chcete-li tedy snížit krytí obsahu vrstvy izolovaně od přidaných efektů, použijte „Výplň“, chcete-li snížit krytí kompletně celé vrstvy, použijte položku „Krytí“.
3. Režimy prolnutí
Režimy prolnutí jsou obecně velmi (!) významným nástrojem. Jde o univerzálně fungující mechanismus, na který v rámci Photoshopu narazíte ještě na mnoha dalších místech - režimy prolnutí tedy zdaleka nejsou jen výsadou vrstev. Pracují s nimi také např. výplně, štětce, můžete je využívat ve spojení s nejrůznějšími funkcemi a v omezené míře jsou také součástí nastavení mnoha základních retušovacích nástrojů atd.
Režimy prolnutí
Použijete-li některý z režimů prolnutí, příslušná vrstva (nebo také stopa štětce či cokoli jiného, u čeho režimy použijete) začne nějakým způsobem reagovat s okolím, tzn. dojde k interakci.
Režimy prolnutí jsou v zásadě jakousi skupinou předdefinovaných pravidel, která určují, jakým způsobem budou pixely zúčastněných složek (v tomto případě vrstev) mezi sebou reagovat. Přesto, že režimy prolnutí mohou budit dojem, že fungují nahodile, nelogicky a že jakékoli jejich praktické využití je zcela nepravděpodobné – ve skutečnosti jde o exaktně fungující mechanismy a jejich účinky lze při troše cviku přesně předvídat, a tedy i plánovaně využívat.
Navíc (díky jejich univerzální platnosti) Photoshop umožňuje využívat režimy prolnutí (přímo či nepřímo) také pro prolnutí např. kanálu s jiným kanálem, masky s jinou maskou – nebo dokonce také vrstev, kanálů a masek vzájemně mezi sebou. Toho se využívá např. při přípravě složitějších masek, komplikovanějších výběrů, při pomocném filtrování obrazu pro různé editační úpravy apod. To už jsem ale od vrstev trochu odbočila.
4. Zámek
Chcete-li zamezit tomu, aby se vrstva při editaci např. posunula, nebo abyste při korekcích „zajeli“ štětcem mimo obrazový obsah vrstvy do transparentní oblasti, můžete vrstvu částečně zamknout kliknutím na některou ze zamykacích ikonek v horní části paletky. U vrstvy tak můžete ochránit její transparentní oblasti (a), zakázat editaci (b) nebo ochránit vrstvu proti posunutí (c); nebo také všechno najednou (d).
Zámek
5. Funkční omezení na nejbližší vrstvu
Každá vrstva, která využívá nějaký způsob interakce (tj. některý z režimů prolnutí), standardně ovlivňuje všechny vrstvy pod sebou. Photoshop však umožňuje omezit účinek takových vrstev jen na jedinou bezprostředně sousedící vrstvu. Prakticky to vypadá tak, že se reagující editační vrstva (např. vrstva pro zatónování, kterou jsem použila v ukázce) „prováže“ s vrstvou, která má být ovlivněna. Ostatní níže umístěné vrstvy pak zůstanou mimo jakýkoli vliv této horní editační vrstvy. Toto omezení má na svědomí funkce „Ořezová maska“ (Clipping Mask), která se jinak využívá jako jeden z maskovacích nástrojů. Podrobněji se jí budu věnovat v příští části.
Funkční omezení na nejbližší vrstvu
6. Maska vrstvy
Masky a maskování jsou samostatnou a poměrně rozsáhlou kapitolou Photoshopu. Jejich možnosti jsou natolik široké, vlastnosti tak variabilní a způsob přípravy tak rozmanitý, že se v této chvíli (kdy je řeč o základních vlastnostech vrstev) prozatím nebudu pouštět do žádných bližších podrobností. V souvislosti s vrstvami prozatím zmíním jen nejzákladnější fakta:
Každá vrstva může obsahovat až dvě masky najednou (jednu rastrovou a jednu vektorovou) a jejich funkcí je ochrana či skrytí částí vrstvy tak, aby zůstaly dostupné (či viditelné) jen ty části vrstvy, o které stojíte. Vliv masek na zobrazení vrstvy je zcela zásadní a přímočarý: vrstva svůj obsah zobrazí nebo nezobrazí (nebo jen částečně zobrazí) právě podle charakteru přítomné masky. Je-li tedy použitá maska polopropustná (což se týká např. tonálních masek založených na podobě samotné fotografie), i obsah vrstvy pak získává tuto vlastnost a vrstva začíná propouštět obsah níže umístěných vrstev.
7. Efekty
Efekty jsou další víceméně samostatnou kapitolou, protože využitelných možností je obrovské množství. Obecně jde o to, že každá vrstva může být jaksi „externě“ ovlivněna různými doplňujícími vizuálními efekty. Původní obsah vrstvy sice zůstává nezměněn, efekt je k vrstvě připojen jen jako doplňující nezávislá položka (a je tedy možné ho kdykoli zrušit), vizuální podoba vrstvy se však může změnit k nepoznání.
Aplikované efekty se zobrazí v paletce Vrstev u příslušné vrstvy
Z hlediska fotoeditace nemají efekty větší význam, jde víceméně o „kreativní“ nástroj, který do obrazu vnáší nové prvky; na podobu či chování vrstev však mohou mít aplikované efekty významný vliv, proto je v souvislosti s vrstvami také alespoň letmo zmiňuji.
Poznámka k vrstvě Pozadí
Všechny zmíněné parametry lze aplikovat pouze u vrstev, které podporují transparentnost. To dokážou všechny vrstvy, kromě základní vrstvy Pozadí, u které tyto parametry nejsou dostupné. Chcete-li přesto některý ze zmíněných parametrů uplatnit přímo u základní vrstvy Pozadí, je nutné tuto vrstvu nejprve převést na standardní vrstvu, která s transparentností umí pracovat. To provedete nejrychleji dvojklikem na plochu vrstvy přímo v paletce Vrstev (klikněte vpravo od náhledové ikonky, v prázdném prostoru mimo text názvu).
Místo pro dvojklik
Zobrazí se dialogové okno (které nemusíte nijak nastavovat, nechcete-li) a vrstva Pozadí bude převedena na standardní vrstvu, u které už budou všechny parametry k dispozici..
Paletka se základní vrstvou Pozadí před a po převodu
Pokud však vrstva i po převedení zůstává stále na spodní pozici (tzn. v paletce je na nejnižším místě, je-li vrstev víc), jakákoli změna režimu prolnutí nemá smysl, protože v tomto případě se pod vrstvou nenachází žádná další vrstva, se kterou by bylo možné reagovat. Z toho důvodu Photoshop provedenou změnu režimu prolnutí ignoruje a obsah vrstvy zůstává i po změně režimu vizuálně beze změny. Nastavený režim prolnutí se může projevit teprve ve chvíli, kdy se pod vrstvu dostane nějaká další vrstva (ne prázdná!), se kterou už interakce může proběhnout.
A ještě jedna drobnost ...
... svým vrstvám dávejte smysluplná jména, ve kterých se vyznáte. Pokud označení vrstev necháte na Photoshopu, v nicneříkajících názvech „Vrstva 75“ nebo „Vrstva 14 Kopie“ apod. se můžete snadno ztratit.
Praktické využití vlastností vrstev
K plnému využívání možností vrstev do té míry, že uživatel dokáže přesně odhadnout, co která úprava s obrazem udělá, je tedy nutné zvládnout (jak z ukázek možná vyplývá) ještě také další související dovednosti, tj. chování režimů prolnutí, práci s maskami, ale také třeba základní fyzikální principy a vztahy mezi barvami, které se dají pro barevné korekce v kombinaci s režimy prolnutí šikovně využít.
Čím lépe tyto doplňující dovednosti ovládnete, tím větší kontrolu nad svými úpravami získáte a budete tak moci lépe rozhodovat, která úprava je pro kterou fotografii vhodná. Obecně totiž platí, že co funguje pro jednu fotografii, nemusí fungovat (a v praxi také nefunguje) pro jinou, protože každá fotografie je příliš individuální, než aby fungovalo jakékoli univerzální řešení. Všechny úpravy je proto nutné volit právě s ohledem na vlastnosti upravované fotografie.
Vypadá to možná komplikovaně, ve skutečnosti to ale není tak složité. Všechno má totiž naštěstí svá pravidla: režimy prolnutí mají předvídatelné a přesně fungující mechanismy, fyzikální vztahy mezi barvami také platí stále stejně, dokonce i dobře fungující masku lze ve Photoshopu připravit relativně snadno, dokážete-li připravit vhodný výběr – a i výběry mají svá pravidla, která se dají při troše cviku dobře zvládnout.
Podrobnější výklad každého dnes zmíněného parametru nebo některé z posledně jmenovaných dovedností může svým rozsahem klidně zaplnit menší knihu, takže se jim těžko mohu podrobně věnovat všem najednou, s některými ale začnu už v příští části.