Polské přísloví říká, že chudého léčí práce a bohatého lékař. Co se tím chce říci? Tomáš Akvinský ve své teologické sumě vyjmenovává k čemu všemu by mohla být práce dobrá.
Jako dva její základní motivy vidí obživu a jistou zábranu člověka pře zahálkou. Musíme pracovat, abychom neměli čas vymýšlet „vylomeniny“.
Zdeněk Svěrák ve své písni Dělání říká, že dělání je lék. Je lékem na lidskou svobodu, na zjihlé srdce, které by se mohlo utápět v jisté trudnomyslnosti, melancholii, v nesmyslných úvahách. Starověcí mniši vždy varovali před hříchem acedia, jistého nechutenství k aktivitě. Život je to, co roste, podlehnout acedia (do češtiny překládané jako lenost) znamená zemřít. Mnichům jistě nešlo o nějaký workoholismus nebo udření člověka, ale nutnost setrvat v aktivitě vedoucí k vlastnímu zdokonalení.
Lenost tedy není jen spočinutí před televizní obrazovkou, ale především uspokojení ze sebe samých. Je hříchem těch nejlepších z nejlepších, kteří se mohou podívat kolem sebe a říci si, že mají dost, že jsou dost dobří. A v tu chvíli spokojeně pobývat sami se sebou. V takovém případě jistě přicházejí o tu práci, která může být lékem, protože pokud nějakou vykonávají, má jen vnějškový charakter. Potřebují být léčeni, protože jejich nemoc ohrožuje celé jejich žití.
„Jen ta práce je plodná, která je radostná. Jen ta práce je radostná, která je dobrovolná.“ Tvrdí Masaryk, muž spojující protestantskou etiku pracovitosti s osvíceneckým rozumem. Nejde tedy o to dělat jakoukoliv práci, ale získat v ní svobodu. Tomáš Akvinský doporučoval pracovat i těm, kteří se nebojí o obživu, ale chtějí zůstat dobrými lidmi.
Pro Masaryka je práce něčím, co kultivuje člověk. Člověk tu není pro práci, ale práce pro člověka. Nepracujeme proto, že by bylo třeba něco vykonat jaksi nezávisle na nás, ale proto, že se chceme stávat radostnými. Radostnými nikoliv ve světle opilecké lehkovážné veselosti, ale radosti, jako nějakého bytostného naladění na cíl. Zatímco veselí a smutek se vylučují, smutek a radost nikoliv.
každá ruka dobrá, foto: jokr7
Jazykem moderní neurobiologie bychom mohli říci, že radost je ta část emocí, která odpovídá za to, že věci, které děláme nám dávají smysl. Že náš život není náhodným pobýváním, ale snažíme se mu vtisknout určitý projekt, řád, směr.
Masaryk vyžadoval od člověka, aby plodně pracoval. Šlo možná o nejvyšší etický imperativ, který v jeho díle můžeme najít. Člověk je povolán k tomu, aby skrze práci měnil svět. A tato proměna světa není procesem z donucení, z nějakého vnějšího tlaku či nařízení. Aby byla práce plodná, musí být radostná, tedy autentická, zvnitřněná, musí dávat smysl.
V době, která byla plná nařízení, zákazů a regulativů, mohlo být pro Masaryka snadné ukázat na druhého a říci, že si své povinnosti neplní, že není důvěryhodný a že po něm nikdo také nic chtít nemůže. Jenže pokud práci spojíme s radostností, s jistým základním nastavením lidské svobody, pak nás pády druhých nemohou zastavit, demotivovat ani odradit. Náš úkol je totiž něčím, co máme stále před očima. Taková práce nám, na rozdíl do koukání po druhých totiž může přinést spokojenost, klid a pocit smysluplnosti, který na rozdíl od krátkodobých stimulantů může nějaký čas vydržet.
Snímek od Jokr7 každá ruka dobrá nám před oči klade dvojí skutečnost. Předně onu masarykovskou otázku po radostnosti naší práce, zatímco tam venku možná prší a bylo by pohodlnější spočinou na sofa v klidu vlastního obývacího pokoje. Ale také ukazuje, že není malých prací, že i ten „nejmenší“ může být ve své práci úspěšný a plodný. Není malých rolí.
Gratuluji autorovi ke snímku dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií, které přinesl uplynulý týden.
Honzj nabízí snímek 21 století zachycující osamělého člověka v krajině plné drátů, stožárů, elektřiny. A ptá se – co je to, co naše dvacáté první století formuje? Je to elektřina? Vymoženosti techniky? Osamělost? Nebo musíme hledat něco zcela nového?
21 století, foto: honzj
Hotmandarin na fotce skokan ukazuje pohyb. Pohyb, který když jednou učiníme, už ho nelze vzít zpět, vtáhne nás do nové dimenze zážitku, ale nelze jej nikdy vrátit.
Gallery hall je snímek od Lukáše Uhera, který pokračuje ve své mimořádné schopnosti neortodoxního promýšlení prostorových a geometrických vztahů.
A na závěr ještě barevný podzim sladkobolný v podání Rumovník P a jeho fotky Pálavská říjnová 3.
Pálavská říjnová 3, foto: Rumovník P