O čem vypovídají všechny ty svislé a vodorovné čáry, šedé plošky a malé šachovnice? Proč se vlastně tyto snímky dělají a co z nich zjistíme?
Součástí recenze každého digitálního fotoaparátu nebo objektivu jsou také snímky testovacích obrazců, tzv. testchartů. Tyto obrazce jsou základním stavebním prvkem pro hodnocení kvality digitálního fotoaparátu, respektive jeho optiky. Ne všichni však ví, co lze z takového snímku vyčíst a co nám vlastně o fotoaparátu řekne. proto jsme pro vás připravili malého průvodce.
Jak vzniká testchart?
Testovací obrazec je vyroben technologií tzv. chromalinu, což je nátisk z filmů z osvitové jednotky, které se používají jako podklad pro výrobu tiskové matrice pro komerční ofsetový tisk. Díky této technologii je možné vyloučit jakýkoliv vliv papíru nebo nárůstu tiskových bodů v případě běžného tisku. To nám také zaručuje maximální přesnost zobrazení. Velikost testovacího obrazce je stejná jako standardní formát A2, tedy 420 × 594 mm. Chromalinový výtisk je poté nalepen na rovnou bílou desku, kterou zavěšujeme na stěnu a následně ji fotografujeme.
Možná jste si všimli, že pro testy používáme dva rozdílné testcharty. Rozdíly mezi těmito obrazci jsou pouze v rozlišení lph (lines per height – počet linek na výšku obrazu, viz dále v textu). Pro fotoaparáty s velkým rozlišením snímače a velmi kvalitní optikou (prakticky pouze digitální zrcadlovky) je potřeba vyšší hustota čar pro odhalení případných nedostatků, pro ostatní fotoaparáty je nižší hustota plně dostačující. Hlavní rozdíly jsou vyznačeny na novém testchartu vlevo: zvýšení hustoty čar ve středu obrazce (1), zjemnění čárových grafů z 1 000 na 1 500 linek (2 + 3). Jemná šachovnicová pole (4) rozmístěná v obrazci slouží ke kontrole moaré (dále v textu).
Vlevo testchart s nižší hustotou linek, vpravo s vyšší hustotou
Co si v linkách přečteme?
Primárně se z testchartu zjišťuje rozlišení lph, které odhalí jak velké detaily je schopna optika fotoaparátu přenést na snímač a samozřejmě také ukáže jaké množství detailů snímač zaznamená. Podmínkou je samozřejmě prohlížení při velikosti 1:1. Pokud budete mít kvalitní objektiv na 4Mpx těle, tak samozřejmě vykreslí méně lph, než když ho nasadíte na 10Mpx tělo. V tomto případě platí pravidlo, že soustava je tak kvalitní, jak kvalitní je její nejslabší prvek. Čím vyšší je číslo lph, tím kvalitnější objektiv držíte v ruce a také dokáže vykreslit více detailů, pokud to ovšem dokáže i snímač.
Abychom však nemluvili pouze teoreticky, rozlišení se u špičkových objektivů pro digitální zrcadlovky pohybuje kolem hodnoty 2 000 lph při mírně zacloněném objektivu (např. Canon EOS 5D + Canon EF 17–40 F4,0). Běžné kompakty střední třídy dosahují rozlišení kolem 1 700 lph nebo o něco více (např. Samsung Digimax L85). U nižší třídy kompaktů a levných kompaktních automatů bývá maximální rozlišení kolem 1 300 lph (např. Pentax Optio T10). Pokud optika digitálu nedosahuje rozlišení ani 1 000 lph, tak o tomto modelu raději neuvažujte.
Testcharty, které vám předkládáme v recenzích jsou snímány při mírně zacloněném objektivu, aby byly vytvořeny optimální podmínky. Při snímání tzv. na plnou díru je výsledný obraz většinou diametrálně odlišný, než při mírném zaclonění (jedno až dvě clonová čísla) – zlepší se podání kontrastu, celková ostrost snímku a tím i počet rozlišitelných čar. Občas najdete v recenzích i snímky plně odcloněného objektivu, respektive plně zacloněného objektivu – ty jsou uváděny pro srovnání.
Druhým parametrem, který z testchartu vyčtete, je rovnoměrnost ostrosti v ploše, ve středu a v rozích. Ve středu obrazce je ostrost zpravidla nejvyšší, směrem k rohům pak klesá. Pokud je rozdíl v ostrosti mezi jednotlivými objektivy, pak je to známka nepřesně vycentrovaného objektivu. Typickou ukázkou mohou být pravý a levý horní roh u Olympusu mju 750.
Olmypus mju 750 – všiměte si neostrých horních rohů, zde se pravděpodobně jedná o vadu objektivu
Max. velikost
Míra moaré je dalším sledovaným parametrem, vyčteným z obrazce. Vliv na jeho tvorbu má z velké části také firmware fotoaparátu. Moaré se projevuje jako barevná interference, která vzniká při zobrazení jemné struktury. Velice dobře je to vidět na většině testchartů v políčku s nejjemnější strukturou. Dobře je tento efekt viditelný v televizi, pokud mají snímané osoby oblečení s pravidelnou strukturou, např. kostkovaná košile.
Při celkovém pohledu na testchart velice snadno odhalíte sférické zkreslení. k tomu slouží vertikální a horizontální linky po stranách. Proto také vždy fotografujeme obrazec na nejkratší ohnisko, kde se projevuje soudkovité zkreslení a na nejdelší ohnisko, kde se projevuje poduškovité zkreslení. Nutno dodat, že testcharty jsou vždy snímány tak, aby vyplnili celou plochu hledáčku (zrcadlovky a EVF fotoaparáty) nebo LCD displeje. Šipky, které jsou v rozích spolu s vyznačeným poměrem stran, jsou v hledáčku nebo na displeji vždy v rohu. Díky tomu také odhalíte, zda hledáček nebo displej opravdu pokrývají 100% snímané scény.
Vlevo HP Photosmart M307 – displej zobrazuje něco jiného, než snímá objektiv, vpravo Canon PowerShot G6 – korektní zobrazení scény na displeji
Max. velikost | Max. velikost
Ačkoliv k tomu testovací obrazec svádí, není možné z něj určit reálnou míru chromatické aberace. Vysoký kontrast černých a bílých ploch se při fotografování v reálných podmínkách prakticky nevyskytuje. Z toho důvodu také hodnotíme míru chromatické vady na snímcích pořízených v reálných podmínkách v exteriéru nebo interiéru.
Testovací obrazce jsme také začali snímat při nastavení různé citlivosti ISO, je to z toho důvodu, abyste mohli posoudit jak roste míra digitálního šumu na výsledných snímcích a také to, jak se postupně ztrácejí detaily. To je samozřejmě patrné i při reálných snímcích, tam však šum ve většině případů vystoupí více na povrch. při snímání za optimálních světelných podmínek by jeho hladina měla být v podstatě nejnižší při dané citlivosti.