Řady elektronikou nabitých strojů, vykonávajících s neuvěřitelnou přesností dvacet čtyři hodin denně ty nejsložitější pracovní úkony... Ne, tak takhle to v továrně Sigmy v japonském Aizu skutečně nevypadá. I přesto byla návštěva v místě, kde zajišťuje veškerou svou produkci třetí největší světový výrobce objektivů, velmi zajímavá.
Když v sedm ráno, po čtrnácti hodinách letu, dosedá náš airbus na tokijské letiště Narita, v Česku je právě půlnoc. Sedmihodinový časový posun způsobil, že jsme na cestě strávili téměř celý „virtuální den“ – startovali jsme v pondělí dopoledne, na půdu japonského císařství jsme vstoupili v úterý ráno. Z programu akce jsme věděli, že do továrny Sigmy nám zbývají ještě tři hodiny cesty autobusem, organizátoři ale naštěstí nechali první den volný pro aklimatizaci. Rozdílná časová pásma nejsou nic příjemného ani pro protřelé cestovatele.
Pod vrcholky hor
Město Aizu, kde továrna Sigmy sídlí, najdete na mapě téměř v samém středu Japonska, v hornaté oblasti prefektury Fukušima poblíž jezera Inawasiroko. Přestože je Aizu vzdušnou čarou od Tokia vzdálené méně než 200 km, kvůli členité krajině středozemí jsme ujeli o polovinu delší trasu, byť značná část cesty vedla po dálnici.
V továrně, rozprostírající se na ploše osmi hektarů, z nichž necelou polovinu tvoří samotné výrobní prostory, pracuje 1 200 zaměstnanců a Sigma zde produkuje veškeré své výrobky – kromě objektivů tedy také systémové blesky, makroblesky a v současné době opět i digitální fotoaparáty. Část výrobních kapacit Sigma využívá také pro tzv. OEM výrobu – pod cizí značkou vyrábí například objektivy pro dataprojektory a zpětné projektory.
max. velikost | max. velikost
Stupnice vzdálenosti, čísla ohnisek, označení objektivu a další údaje je potřeba na vnější plášť natisknout. Realizace se provádí sítotiskovými a tamponovými poloautomaty
Sigma v současné době v Aizu produkuje 110 000 objektivů měsíčně, v příštím roce se chce dostat na celých 140 000 kusů. Podle slov jednoho z majitelů firmy Masao Yamakiho je Sigma v produkci standardních objektivů na třetím místě za Canonem a Nikonem, jedničkou by však měla být v segmentu makro- a teleobjektivů. Několikrát jsme měli možnost zaznamenat značnou hrdost na skutečnost, že veškeré výrobky značky Sigma jsou na rozdíl od části produkce konkurenčních firem zhotoveny v Japonsku, nikoli v jiných zemích jihovýchodní Asie, kde se běžně využívá levnější pracovní síly.
Aktuální strategie ve výrobě objektivů má podle výrobního ředitele Kazuto Yamakiho (ano, shoda příjmení skutečně znamená, že Sigma je rodinnou firmou) čtyři pilíře: zvýšit hodnotu objektivů nejvyšší řady EX, zvětšit v portfoliu podíl „skel“ s optickým stabilizátorem (objektivy typu OS), dále podíl optiky vybavené ultrazvukovými zaostřovacími motorky HSM a konečně posílit také podíl objektivů kompatibilních s 4/3 systémem.
Po skončení oficiální prezentace jsme nafasovali bílé pláště, kšiltovky a nezbytné přezůvky, a mohli jsme vyrazit na samotnou prohlídku výrobních prostor. Rouška na ústa, neřkuli hermetický oblek či dezinfekční komora se k naší (trochu hrané) lítosti nekonaly. Brzy jsme poznali, že ve většině výrobních prostor taková opatření nutná nejsou. U pracovišť, kde naopak musí být dodržena maximální čistota, jsme se tak jako tak museli spokojit s pohledem přes sklo.
Chybí jen slévárna
Přiznám se, že než jsem se ocitl v samotných továrních halách, měl jsem o výrobě objektivů poněkud zkreslený obrázek. Rychle vzala za své představa, jak se na jednom konci továrny do obrovského trychtýře sypou suroviny, aby na opačné straně haly přímo na nakládací rampu vyjížděly úhledně zabalené objektivy. Technologii výroby objektivů Sigma jsem si pracovně označil jako „strojově-ruční“. Stroje vyrábějí dílčí součástky, lidé kontrolují kvalitu a téměř výhradně manuálně objektivy sesazují. Kvalitu zkompletovaného výrobku pak kontrolují opět lidé.
max. velikost | max. velikost
Tato „vlaštovčí hnízda“ jsou ve skutečnosti přípravky, na nichž jsou speciálním tmelem připevněny čočky. Ty se pak brousí na podobných strojích, jaké vidíte na dalším snímku
Docela mě překvapil velký podíl „těžké“ strojírenské výroby. Není vůbec problém potkat dělníka umazaného od oleje nebo zabloudit do haly plné soustruhů, fréz, vrtaček nebo brusek. Jak nám bylo vysvětleno, část „špinavé haly“ se podílí na výrobě kovových dílů objektivů. Zvenčí se to možná nezdá, ale zejména u optiky vyšší třídy je množství kovových součástek poměrně vysoké – třeba bajonet je kovový u všech objektivů Sigma.
Na rozdíl od „značkových“ firem, které produkují optiku pouze se svým bajonetem, Sigma běžně nabízí tři až pět různých uchycení. Je tedy zřejmé, že objem strojírenské výroby není právě malý. Sigma se navíc chlubí také tím, že je ve výrobě soběstačná téměř do posledního šroubku. Zbývající kapacity strojírny jsou určeny pro podporu výroby – pro každý další stroj je totiž nutné zhotovit nejrůznější přípravky, upínací zařízení či nástroje.
Lidí jako máku
S potěšením jsem v následující tovární hale objevil další stroje, které alespoň zčásti splňovaly mou původní sci-fi představu. Množství drobných kovových a plastových dílů se vyrábí na speciálních „mašinách“, u kterých jsme zpravidla neviděli žádnou obsluhu, případně na několik strojů dohlížel jeden pracovník. Obdobným způsobem se zčásti realizují také například plošné spoje.
max. velikost | max. velikost
Co vám připomínají vysekané tvary z pásku tenkého plechu? Ano, jsou to lamely clony, které tento automat chrlí nezadržitelným tempem. Robotická ruka jiného stroje (vpravo) zase odebírá malé plastové výlisky a v pravidelných rozestupech je ukládá na pás
Naopak v lakovně, kde se na skla nejvyšší řady nanáší známá exkluzivní povrchová úprava EX, nebo v tiskárně realizující potisky na objektivy už zaznamenáte významnější podíl lidské práce. Taktéž u montáže elektronických součástek najdete více lidských rukou, i když zde jde – na rozdíl od mechanického podávání součástek v lakovně a tiskárně – zpravidla o odbornou práci na diagnostických zařízeních.
Čočky, kam se podíváš
Zřejmě nejzajímavější část výroby objektivů představuje zpracování samotné optiky. Takové množství čoček pohromadě nemá běžný smrtelník s největší pravděpodobností šanci za život spatřit. Na jednom místě procházíte mezi stojany s tisíci čočkami rozličných velikostí a tvarů. Nezasvěceného nejspíš překvapí podíl velmi malých optických členů. Pokud ale prostudujete řez některým objektivem, bude vám vše jasnější – velké čočky jsou zpravidla pouze na vstupní přírubě, uvnitř konstrukce se skrývá množství optických členů, které jsou oproti samotnému průměru objektivu drobounké.
max. velikost | max. velikost
Důsledná kontrola v každé fázi technologie je u přesných optických výrobků nutností. Některé parametry ověří kalibrovaná měřidla v rukou jemných žen (všimněte si zajímavých pracovních „rukavic“), jiné, například kvalita optického skla u větších čoček, se kontrolují vizuálně – „obyčejným“ lidským okem
Broušení, leštění nebo nanášení antireflexních vrstev pochopitelně obstarávají speciální stroje. Lidské práce je ale i v této části provozu mnoho – kromě obsluhy strojů se v podstatě po každé operaci provádí důsledná kontrola, měření apod. Zaujalo mě také to, že třeba barvení hran čoček se provádí v podstatě rovněž ručně. Pracovnice si čočky pokládá na rotující držáčky a přiložením štětečku k hraně je opatří černým nátěrem.
Sterilní Japonsko
Pomineme-li roušky na ústech některých zaměstnanců, všechna pracoviště, kterými jsme dosud procházeli, byla otevřená, bez extrémních požadavků na čistotu prostředí. Nemyslete si ovšem, že ve výrobě objektivů se chodí v zablácených gumákách – všude by se dalo bez obav jíst z podlahy.
Na tomto místě mi dovolte malou vsuvku: zmíněné roušky, alespoň podle mého pozorování, patří k jakémusi koloritu Japonska. Zatímco v továrně na přesnou optiku je jejich opodstatnění nezpochybnitelné, u spousty lidí, které ve stejných rouškách potkáváte na ulici, už důvod k jejich nasazené příliš zřejmý není. Naopak, musím dodat, že i v takové megapoli, jakou je Tokio s miliony aut na ulicích, vás – patrně díky neustávajícímu větru od moře – překvapí velmi čisté ovzduší.
max. velikost
Tak tohle je Sigma SD14 – další pokus o prosazení třívrstvého snímače Foveon – na vlastní oči. Měli jsme možnost si tento fotoaparát krátce ozkoušet i ve vlastních rukou a jsme velmi zvědavi na obrazové výsledky
Montážní hala, kde se objektivy kompletují, je ale trochu jiná káva. Právě tyto prostory jsme mohli zhlédnout pouze ze spojovací chodby skrz prosklenou stěnu. Pracovníci sem vstupují přes Air Shower – vzduchovou sprchu. Tu jsme si mohli vyzkoušet a musíme přiznat, že „fičák“ je v ní náramný.
Samotná konečná montáž objektivů se provádí s pomocí speciálních přípravků opět takřka výhradně manuálně, s nezbytnou průběžnou kontrolou a proměřováním přesnosti usazení jednotlivých dílů.
Jako doma
Japonská pohostinnost a slušnost je známá po celém světě, realita vás přesto může zaskočit – samozřejmě příjemně. Když nás Masao Yamaki po úvodním proslovu v přednáškovém sále továrny zval na samotnou prohlídku, nezapomněl dodat: „Na cokoli se samozřejmě můžete zeptat a budeme velmi potěšeni, když všechno zaznamenáte svými fotoaparáty.“ Žádná protivná ochranka, žádné zákazy, neřkuli zakrývání objektivu. Snímky jsme skutečně mohli podle libosti pořizovat ve všech prostorách, kudy jsme procházeli. Fotografie u tohoto článku by měly být dostatečným důkazem.
Také možnost spatřit po příjezdu do areálu Sigmy – deset tisíc kilometrů od domova – v mírném větru plápolající českou vlajku, kterou hostitelé vyvěsili jen kvůli vám a vašim čtyřem kolegům, to je vskutku velmi zvláštní a opět veskrze příjemný pocit.
Za zprostředkování návštěvy továrny Sigma a zajištění japonského pobytu děkuji českému zastoupení a německé centrále firmy Hama, bez kterých bych vám nyní tyto neopakovatelné zážitky neměl možnost předat.
Původní článek časopisu DIGIfoto.