Možná už jste si tuto otázku položili, možná tušíte, že obě varianty snímku mohou být velice podobné. V čem jsou tedy rozdíly a kdy konkrétní úpravu použít?
Černobílou fotografii zná prakticky každý z nás, ať už je to fotografie zhotovená analogovu cestou z černobílého (či barevného) filmu, nebo fotografie upravená v počítači do odstínů šedé. V obou případech se barevný svět kolem nás smrskne na několik set odstínů šedé, doplněných o bílou a černou barvu.
Monochromatická úprava fotografie je černobílé v mnohém podobná. Zjednodušeně řečeno je to černobílá fotografie, v níž je obsažena černá, bílá a námi zvolená barva (zelená, modrá, červená a další). Černobílá fotografie tedy patří také mezi monochromatické fotografie.
Bratislavske nabrezie trochu inak III – Most; foto: adriankacani
Vytvořit černobílou fotografii je možné prakticky dvěma způsoby – vyfotografovat scénu na černobílý film a poté vytvořit zvětšeninu nebo ji vyfotografovat na barevný film a vytvořit zvětšeninu na černobílý papír. V případě snímání digitálem je postup prakticky stejný, scéna se nasnímá barevně a poté v počítači převede do škály šedé, případně je možné přímo ve fotoaparátu zvolit převod do škály šedé.
Oproti tomu monochromatickou fotografii můžete nasnímat na barevný film nebo digitálně, a to bez jakýchkoliv dalších úprav. Primárně se totiž u monochromatické fotografie nejedná o dodatečnou úpravu, ale o ladění snímku do odstínů jedné barvy, typickou ukázkou monochromatického snímku jsou tisíckrát vyfotografované západy slunce, laděné do oranžovočervených odstínů. Velice často se také můžeme setkat s fotografií, u které byl použit sépiový filtr, výsledný snímek je také monochromatická fotografie se žlutohnědým nádechem.
Sněžná romance; foto: zahorec
Kdy barvit a kdy ne?
Každý způsob zpracování snímků je vhodný pro jinou tematiku, pokud budete fotografovat tulipánové pole nebo sraz horkovzdušných balonů, bude nejvhodnější snímat barevně. Důvod je jednoduchý, barva hraje významnou roli na výsledné fotografii, kde je možné pracovat i s barevnou kompozicí.
Naopak reportážní snímky či portréty obvykle vyzní lépe v černobílém provedení, je to dáno především tím, že u portrétů převod do odstínů šedé skryje různé nedostatky pleti a umožní divákovi soustředit se především na objekt na snímku zachycený. U barevného provedení může jeho pozornost odvádět právě barva. Představte si portrét ženy s krvavě červenými rty, co vás na snímku zaujme jako první? Samozřejmě, že červené rty, které poté odvádějí pozornost od hlavního objektu snímku.
Cibulák; foto: strakoš
Monochromatická fotografie najde své uplatnění také při snímání reportáže, např. z koncertu, kdy je na pódiu použito obvykle několik barev osvětlení. Bez větších úprav tak můžete dosáhnout monochromatického snímku právě v barvách pódiových světel. Další oblastí pro uplatnění je krajinářská fotografie, ať už v podobě zmíněného západu slunce nebo zimní krajiny laděné do světlých tónů.
Výsledný efekt monochromatické fotografie směrem k divákovi je velice podobný jako u fotografie černobílé. Potlačení jasných barev a vytažení jedné konkrétní barvy na povrch umožňuje pracovat s výsledným efektem, který bude snímek na diváka mít.
Dawn; foto: kzatnz
Počítačové barvení
Úpravy výsledné barevnosti v počítači bývají obvykle velice diskutované a ošemetné. Diváci se dělí zpravidla na dva tábory, jeden barenou úpravu přijme, druhý ji naopak striktně odmítá. V některých případech je však úprava barevnosti vhodná pro celkové vyznění snímku. Pokud chcete vytvořit náladovou fotografii s příjemnou atmosférou, nebojte se jemného tónovaní do červena. To můžete ostatně provést i záměrně špatným vyvážením bílé barvy.
Obrovskou výhodou digitálního snímání je samozřejmě možnost experimentování. To co jste v minulosti museli dělat v temné komoře několik hodin, to je nyní dílem několika minut. Ideální samozřejmě je fotografovat barevně a dodatečně zkusit snímek převést do odstínů šedé, případně zkusit vytvořit monochromatickou fotografii s vhodným zabarvením.
Při počítačovém tónování většinou dochází k výraznému poklesu kontrastu snímku. Nelekejte se proto zašedlých fotografií po prvním natónování, jednou z posledních úprav by totiž mělo být vytažení kontrastu. Zde opět přichází ke slovu individuální cítění, každému se líbí jinak kontrastní fotografie. Osobně preferuji kontrastnější fotografie.
Do modra, žluta nebo červena?
Ne každá fotografie je vhodná pro převod do odstínů jedné barvy. Podívejme se na následující ukázku, kdy je jeden snímek převeden do odstínů různých barev.
Vlevo původní snímek, uprostřed po tónování, vpravo pak po úpravě kontrastu
Ukázka dalšího tónování snímku, jak je vidět, tak pro zvolený námět je vhodné tónování do studených barev, případně převod do odstínů šedé
Nebojte se experimentovat, nezapomínejte ale, že nic se nemá přehánět a tónujte s mírou.
Máte-li oblíbené postupy při tónování snímků, nebo praktické rady, jak dosáhnout monochromatické fotografie již při snímání v exteriéru, budeme rádi, pokud se s námi podělíte o zkušenosti.