9 zlozvyků, jimž byste se měli vyhnout při focení krajiny

Krajinářská fotografie je jedním z nejoblíbenějších žánrů, v němž se zhlédl nejeden začátečník. Fotografování krajiny totiž nevyžaduje přímý kontakt s lidmi a vypadá, že se na něm nedá nic zkazit a nestojí to ani příliš velké úsilí. Tuto domněnku ve svém videu vyvrací fotograf Mark Denney. Vychází z vlastních zkušeností a poukazuje na zlozvyky, kterých se (leckdy i nevědomky) coby krajinář dopouští nejen on, ale i řada z nás.

Rychlá úprava snímků

Rychlou úpravou není myšlena doba procesu samotné editace fotografií, nýbrž nutkání vrhnout se na postproces hned po návratu z fotografování. Přesun fotografií z karty do počítače je potřebný, ale poté Mark Denney doporučuje nechat hlavu vychladnout a odpočinout od bezprostředních dojmů z focení a teprve pak, třeba i s odstupem několika dní, se pustit do výběru nejzdařilejších záběrů a jejich editace.

Ne nadarmo se říká že před finálním zhodnocením fotografií a následných úprav by si měl fotograf nechat alespoň den pauzu. V opačném případě totiž hrozí selektivní slepota, zvláště při úpravě monotematické sady fotografií.

Focení s jediným objektivem

Autor videa považuje za jeden ze svých nejčastějších zlozvyků, že poté, co najde dobré místo, upevní fotoaparát na stativ a začne pořizovat sérii snímků, které ve výsledku vypadají téměř totožně. Pro větší variabilitu záběru a efektivnější využitá času proto doporučuje výměnu objektivu.

A nejen to, vedle změny objektivu je třeba také hledat ideální úhel záběru a s ním je také spojeno hledání vhodného stanoviště. Nechcete mít přeci v rámci reportáže všechny snímky pořízené z jednoho místa.

Nedostatečná kontrola snímku

V některých fotografických disciplínách je častá kontrola snímku na displeji spíše ke škodě, např. při focení sportu, neboť můžete pro neustálé zírání na obrazovku propásnout důležitou akci. U krajinářství je to jinak. Zde si můžete dovolit zpomalit a důkladná kontrola jednotlivých prvků záběru (kompozice, expozice, ostrosti) je naopak žádoucí.

Co víc, zejména u krajinářského žánru a také při fotografování architektury se vyplatí používat živý náhled scéna na displeji – hlavní objekty zájmu vám neutečou a kompozice bude hned o něco snadnější.

Vyhýbání se „špatnému“ počasí

Nejen začátečníci se domnívají, že dobrá fotka může vzniknout pouze za příznivého, rozuměj slunečného, počasí. Málokomu se chce fotografovat ve sněhové bouři či dešti, ale na druhé straně právě v těchto podmínkách máte největší šanci pořídit dramatické, působivé a originální snímky.

Ranní mlha nebo opar válející se v horském údolí může být tím nejlepším, co vás může potkat, musíte si však umět s takovými podmínkami poradit. Ostatně je to podobné jako u golfu – pro ten není nikdy špatné počasí, najdou se pouze špatně oblečení golfisté.

Pomalá výměna objektivu

Kdo si váží svého fotografického vybavení, ten se této chybě velkým obloukem vyhýbá, protože si je vědom, že při laxní výměně objektivu, a tudíž dlouhé expozici snímače poletující, kanoucí, linoucí se nečistotě, hrozí poškození senzoru, které může mít neblahý vliv na kvalitu obrazu.

Velmi časté je také otáčení fotoaparátu snímačem (bajonete vzhůru), kdy je vyšší pravděpodobnost usazení prachových částic na snímači. Rychlá výměna objektivu není nic těžkého, chce to jen trénink, který je navíc možné absolvovat i v klidu vlastního pokoje... a navíc nepotřebujete ani zrcadlo.

Vyspávání

Ranní ptáčata mají výhodu, neboť pro každého krajináře je probouzející se den, ona zlatá hodinka po rozbřesku, co do světelných podmínek ideální. Spáči se musejí spokojit se zlatou hodinou přes soumrakem.

Ti co vstávají brzy pak mají výhodu nejen v podobě zlaté hodiny, ale také se jim podaří mnohdy až dechberoucí fotografie svítání, které je zvláště v zalesněné krajině velmi efektní.

Studování pixelů

Tato výtka se netýká obvyklé kontroly ostrosti či kompoziční čistoty snímku, směřuje k přespříliš detailnímu zkoumání fotografie takřka po jednotlivých pixelech při více než 100% přiblížení.

Mark Denney to přesně shrnuje: Nikdo se na vaše fotky takto nedívá, proč byste měli vy? A nelze než souhlasit. Ostatně zkuste se jít někdy podívat na reklamní bilboard ze vzdálenosti dvou metrů a uvidíte netušené.

Spoléhání se na napravení nedostatků v postprodukci

Obvyklý nešvar nejen krajinářskýchých fotografů. Fotoeditační programy nabízejí mocné nástroje pro úpravu nedokonalostí v nastavení expozice, ostření apod., nejsou však všespásné a některé chyby napravit nedokážou.

Mnohem více se vyplatí strávit více času focením v terénu než vysedávání u obrazovky počítače. Obecně je vhodné pracovat tak, abyste právě při postprodukci trávili co nejméně času – tedy správně komponovat, exponovat a využívat také praktického příslušenství například v podobě filtrů.

Zahlcení vjemy

Při příchodu do nové fotografické lokality je fotograf natolik zahlcen novými vjemy, že se nedokáže zkoncentrovat a vybrat ideální místo k focení. Autor videa se této situaci snaží předcházet tím, že se chvíli nejprve nezávazně prochází po okolí s fotomobilem či kompaktem a plánuje nejvhodnější záběr a kompozici.

Je to vlastně stejný postup, jako při fotografování sportovních klání nebo svatby – nejprve si naplánujte odkud a jak budete fotit vzhledem ke světlu a kompozici a poté již se věnujete pouze ideální expozici.