Bokeh patří k vlastnostem objektivů, které nejsou technicky měřitelné a posouzení jeho kvality velkou měrou závisí na každém divákovi. Úzce souvisí s tvarem clony, traduje se, že čím víc lamel, tím kruhovější otvor propouštějící světlo a tím kvalitnější podání obrazu mimo hloubku ostrosti. Obecně převažuje domněnka, že kvalitní bokeh má být co nejhladší.
Někteří fotografové však považují tento „ideál“ za nudný a před unifikovaným vzhledem upřednostňují jedinečnost. Objektivů s unikátním bokehem je celá řada, mnoho jich najdeme mezi starou manuální kinofilmovou optikou – legendární jsou například sovětské Heliosy a Jupitery nebo stará „skla“ z dílny Carla Zeisse. Zajímavé kousky jsou však produkovány i dnes, pravda, řada z nich těží z optické stavby svých analogových předchůdců.
Pokračování 2 / 10
Helios 50 mm F2 nebo 58 mm F2
Pokud byste chtěli najít opravdu levný objektiv do tisícovky se specifickým bokehem, nejlepší volbou je zcela jistě starý sovětský Helios s pevným 50mm, popř. 58mm ohniskem a světelností F2.
Tyto Heliosy se prodávaly jako setové objektivy společně se zrcadlovkami značky Zenit od 50. let minulého století až do roku 1999. Optická konstrukce se 6 členy v 4 skupinách byla variací (ne-li dokonce kopií) Biotaru 58 mm F2 od Carla Zeisse.
Během desetiletí bylo představeno několik generací lišících se zejména počtem lamel clony (6 až 13), průměrem závitu (M39/M42) a přítomností antireflexních vrstev.
Pokračování 3 / 10
Helios 85 mm F1,5
Asi nejzdařilejším objektivem, který vyšel z dílny sovětského Zenitu v Krasnogorsku je pevná světelná „pětaosmdesátka“ Helios 85 mm F1,5. Tato kinofilmová legenda se stejně jako její 50mm sourozenci proslavila netradičním vířivým „swirly“ bokehem.
Optický návrh tohoto skla (se 6 členy ve 4 skupinách) je opět velmi pravděpodobně kopií německého Biotaru – tentokrát verze 75 mm F1,5. První přírůstek opustil brány KMZ v roce 1956 a po letech (roku 2015) byl znovu oživen, s úpravami pro použití s digitálními fotoaparáty.
Zájemci si tak mohou vybrat mezi variantou z minulého století (M39/M42), jejíž cena se na internetových aukcích pohybuje kolem 7 000 Kč, nebo jít najisto a sáhnout po inovované verzi, jež je k dostání za zhruba 8 500 Kč.
Pokračování 4 / 10
Carl Zeiss Jena Biotar 75 mm F1,5
Předloha sovětského Heliosu se vyráběla v Německu v letech 1939 až 1968. Biotar 75 mm F1,5 se, stejně jako již zmíněné Heliosy, vyznačuje typickým vířivým bokehem, ovšem nabídne kvalitnější, především ostřejší, obraz než sovětští rivalové.
Během třiceti let výroby byly představeny tři verze, přičemž první dvě byly osazeny clonou s 18 lamelami, zatímco u třetí generace počet lamel klesl na 10 až 12 lamel.
Před dvěma lety se o oživení tohoto oblíbeného objektivu pokusila společnost Meyer-Optik Görlitz prostřednictvím crowdfundingové kampaně.
Inovovaný objektiv Oprema Jena Biotar si své zájemce našel, ovšem společnost vlastnící značku posléze zkrachovala. Značka má nyní nového vlastníka, budoucnost digitální varianty je však nejasná. Cena bazarové verze se pohybuje kolem 50 000 Kč.
Pokračování 5 / 10
Leica Noctilux 50 mm F1
Luxusní vysoce světelná „padesátka“ od Leiky, Noctilux 50 mm F1, se vyráběla pro bajonet Leica M od roku 1976. V roce 2008 ji nahradila ještě světelnější „padesátka“ Noctilux-M 50 mm F0,95 se zakomponovanými asférickými členy. Vedle perfektní optické kvality se toto sklo pyšní opět jemně zvířeným bokehem, ale také typickým „blobovitým“ tvarem jasných plošek mimo hloubku ostrosti.
Optická stavba zahrnuje 7 členů uspořádaných v 6 skupinách, clona sestává z 10 lamel a při zaclonění mezi F2,8–4 má nezvyklý mnohoúhelníkový tvar s dovnitř zahnutými hranami, což se samozřejmě promítá do charakteru rozostřeného pozadí. Už značka Leica dává tušit, že podobně exkluzivní jako kvalita bude také cena. A je tomu tak: bazarový kousek seženete v internetových aukcích za přibližně 150 000 Kč.
Tato pevná padesátka je velmi oblíbená u street fotografů, o čemž se můžete přesvědčit i v tomto videu:
Pokračování 6 / 10
Olympus OM Zuiko 55 mm F1,2
Tato manuální „pětapadesátka“ se vyznačuje bokehem se znatelnými překrývajícími se kruhovými segmenty připomínajícími obrazy impresionistů. I když na někoho může takové pozadí působit rušivě až neklidně, faktem zůstává, že fotografové se k tomuto objektivu vracejí právě kvůli této jeho vlastnosti.
První objektiv Zuiko 55 mm F1,2 byl vyroben v roce 1974. Původní varianta – poznáte ji podle stříbrného závitu na filtr – byla ošetřena radioaktivní thoriovou povrchovou úpravou, druhá generace už je zdravotně nezávadná.
Optická soustava zahrnuje 7 prvků uspořádaných v 6 skupinách, clona sestává z 8 lamel. Ač se jedná o vysoce světelný objektiv, jeho konstrukce je kompaktní a lehká (cca 300 gramů). Cena se v internetových aukcích pohybuje kolem 8 000 Kč.
Pokračování 7 / 10
Trioplan 100 mm F2,8 a Trioplan 50 mm F2,9
Oblíbený portrétní objektiv začal Meyer-Optik Görlitz vyrábět již v roce 1916, dnes jsou však dostupné zejména (možná spíš výhradně) varianty s antireflexní povrchovou úpravou z druhé poloviny 50. let minulého století a novější. Konstrukčně se jedná o klasický jednoduchý triplet se 3 optickými členy ve 3 skupinách.
Díky kruhové cloně s 13 až 15 lamelami se Trioplan 100 mm může pyšnit sametově hladkým podáním oblastí mimo hloubku ostrosti a za určitých podmínek také velmi zajímavým „bublinkovitým“ bokehem. Podobné charakteristiky nabídne i širokoúhlejší verze Trioplan 50 mm F2,9.
Oba Trioplany se Meyer-Optik Görlitz snažil oživit prostřednictvím kampaně na Kickstarteru , což se sice podařilo, společnost ovšem záhy zkrachovala.
Inovované objektivy tohoto času nejsou v prodeji, ale je možné, že se na trhu díky novému majiteli značky ještě objeví. Zájemci se prozatím mohou poohlédnout po bazarových kouscích – cena ovšem obvykle neklesá pod 10 000 Kč.
Pokračování 8 / 10
Petzval 85 mm a 58 mm
Objektivy typu Petzval jsou specifické jak mechanismem ostření, tak systémem clonění. Zaostřuje se prostřednictvím šroubu, jehož otáčením se posouvá optická soustava vpřed a vzad. Optická stavba zahrnuje 4 členy ve 3 skupinách, tradiční kruhová clona chybí – ke clonění slouží zasunovací destičky s různě velkým kruhovým otvorem (až do F16).
První objektiv tohoto typu vyrobil Joseph Petzval v roce 1840, načež se jeho vynález stal jedním z nejoblíbenějších objektivů 19. století, a to zejména díky vysoké světelnosti, která byla na tehdejší dobu naprosto výjimečná. I dnes jsou k dostání staré mosazné varianty, přičemž cena v internetových aukcích je velmi různorodá – od pár tisícovek po desetitisíce.
Dobrou zprávou je, že se toto staré sklo rozhodli roku 2013 vrátit do výroby v Krasnogorském Zenitu, a to hned ve dvojím provedení: Petzval 85 mm F2,2 a Petzval 58 F1,9. Oba objektivy nabídnou velmi dobrou ostrost a oblíbený vířivý bokeh – u 58mm varianty lze pomocí prstence dokonce ovládat míru vířivosti bokehu.
Uživatelé si navíc mohou, podobně jako např. u Lensbaby, dokoupit clonové destičky s různými tvary otvoru. Krasnogorské Petzvaly jsou dostupné s bajonety Canon EF a Nikon F za 16 000 Kč (85 mm) a 19 000 Kč (58 mm).
Pokračování 9 / 10
Voigtländer Nokton 35 mm F1,4 MC
Další moderní manuální objektiv se zajímavými optickými kvalitami vyrábí pod legendární rakouskou značkou japonská společnost Cosina. Jedinečná je celá řada Noktonů, jež zahrnuje objektivy s různými ohnisky (21–75 mm) i odlišnou světelností (F0,95–1,6).
Nokton 35 mm F1,4 je nové „sklo“ určené pro použití s digitály, netrpí tedy obvyklými neduhy starých kinofilmových objektivů, jako je nízký kontrast, horší ostrost apod. Přitom si zachovává unikátní bokeh, velmi podobný již zmíněnému Heliosu 85 mm.
I přes poměrně složitou optickou konstrukci (8 členů v 6 skupinách) a vysokou světelnost se jedná o velmi skladný a lehoučký objektiv typu pancake – s délkou pouhých 28,5 cm a váhou 189 gramů. Cena Noktonu 35 mm F1,4 se pohybuje od 11 500 po 17 000 Kč – v závislosti na bajonetu a generaci.
Pokračování 10 / 10
Samyang 35 mm F1,4 a 85 mm F1,4
Dosažení jedinečného bokehu neznamená vždy, že se musíte vzdát možnosti automatického ostření. Důkazem je například dvojice objektivů od Samyangu, která je k dostání jak ve variantě s manuálním ostřením, tak ve verzi s autofokusem, a to pro nejrůznější bajonety.
Samyang 35 mm a 85 mm velmi dobře kreslí už při plně otevřené cloně, takže uživatelé si mohou bez omezení užít zajímavého podání oblastí snímku mimo hloubku ostrosti.
Poněkud „nervóznější“ bokeh připomínající olejomalbu nemusí konvenovat všem, ale bezesporu se s ním dá dosáhnout velmi zajímavých efektů. Objektivy jsou dostupné pro širokou škálu fotografických systémů za poměrně vstřícnou cenu.
Článek je inspirován textem Nitsana Simantova 9 Lenses with Very Special Bokeh.