Pozadí záběru je podstatné pro vyznění celého snímku, přesto ho řada fotografů nedokáže vnímat v kontextu s fotografovaným objektem, respektive je tak zaujatá osobou před hledáčkem, že snadno přehlédne rušivé prvky za ní. Právě u portrétu je ovšem důležité, aby pozadí „nepřekřičelo“ hlavní motiv snímku – portrétovanou osobu, aby ji pouze vhodně, smysluplně doplňovalo. Výběr pozadí a jeho příprava, např. odstranění nežádoucích objektů, je to první, na co by měl portrétní fotograf myslet.

Detaily. Při fotografování portrétů je nutné mít na paměti soustu věcí – nasvícení, make-up, účes, oděv, póza portrétovaného –, lze proto snadno přehlédnout nenápadné detaily, jako jsou trčící vlasy, vytažená nitka na blůze, zmačkaná sukně aj. Tyto drobné chyby se sice zdají být nepodstatné, nad jejich nápravou však člověk ztratí spoustu drahocenného času v postprocesu.

Póza a postavení portrétovaného. Této komplexní problematice se věnuje řada odborných publikací a jen její pouhé nastínění by vydalo na seriál článků. Proto jej zredukujeme na jedno hlavní pravidlo: nejprve věnovat pozornost celkovému postavení těla portrétovaného vůči objektivu a posléze řešit pózu jednotlivých tělesných částí – natočení tváře či polohy rukou.

Oddělení objektu od pozadí. Tento krok souvisí s prvním bodem, péčí o správné pozadí. Pokud to není záměrem, hlavní objekt by neměl s pozadím splývat, což se může stát například , má-li oděv a pozadí stejný barevný odstín nebo, a to velmi často při použití černého pozadí. V těchto situacích je třeba víc než jindy dbát na správné nasvícení fotografované osoby, například využít tzv. rim light pro vysvícení kontur těla portrétovaného.

Vnímání světla. Světlo, jeho rozložení a intenzita, je důležitou složkou každého snímku. Vždy je třeba ho vnímat znovu a neotřele, hledat způsoby jeho nejlepšího, zajímavého využití pro každý objekt, záběr zvlášť, položit si otázku: Má být nasvícení kontrastní a tvrdé, nebo naopak měkké a jemné? Jaký charakter osvětlení nejlépe vyjádří můj záměr? Tvrdé světlo je například vhodné při focení mladé tváře s make-upem, nikoli však při focení starší dámy.

Příběh a záměr. Obraz vydá za tisíc slov, to je třeba mít na mysli i při komponování portrétu: vědět, jaký příběh chci vyprávět a jak toho dosáhnu. K dispozici mám řadu „spisovatelských“ nástrojů – světlo, postoj a pózu, barvy, oděvy, rekvizity a také… skladbu obrazu.

Kompozice neboli skladba obrazu je u portrétu důležitá stejně jako v kterékoli jiné fotografické disciplíně. Úkolem fotografa je uspořádat jednotlivé prvky v záběru tak, aby provedly divákovo oko hlavními motivy fotografie.

Retuše. Úprava portrétu ve fotoeditoru bývá často rozhodujícím krokem, který může portrét dovést k dokonalosti, nebo jej naopak zcela degradovat. Podstatné je najít správnou míru tak, aby retuše sloužily obrazu, nikoli obraz retuším. Ze snímku je třeba odstranit přechodné kazy pokožky tváře, doladit jasové podání tváře a rukou, a především dbát na to, aby zůstala zachována textura pleti.

Fotogalerie

8 nejčastějších chyb při fotografování portrétů, které nechcete opakovat

Helena Vyplelová

15. července 2020

Věnujete-li se fotografování portrétů, je dobré znát pravidla, jimiž se vyplatí řídit. Stejně tak užitečné je ovšem vědět, jakým chybám se vyhnout. Osm častých omylů a nedostatků vytknul ve svém videu instruktor fotografie Karl Taylor.

Pozadí

Pozadí záběru je podstatné pro vyznění celého snímku, přesto ho řada fotografů nedokáže vnímat v kontextu s fotografovaným objektem, respektive je tak zaujatá osobou před hledáčkem, že snadno přehlédne rušivé prvky za ní.

Právě u portrétu je ovšem důležité, aby pozadí „nepřekřičelo“ hlavní motiv snímku – portrétovanou osobu, aby ji pouze vhodně, smysluplně doplňovalo. Výběr pozadí a jeho příprava, např. odstranění nežádoucích objektů, je to první, na co by měl portrétní fotograf myslet.

Pokračování 2 / 9

Detaily

Při fotografování portrétů je nutné mít na paměti spoustu věcí – nasvícení, make-up, účes, oděv, póza portrétovaného – lze proto snadno přehlédnout nenápadné detaily.

Mezi ně patří nejčastěji trčící vlasy, vytažená nitka na blůze, zmačkaná sukně aj. Tyto drobné chyby se sice zdají být nepodstatné, nad jejich nápravou však člověk ztratí spoustu drahocenného času při postprodukci.

Pokračování 3 / 9

Póza a postavení portrétovaného

Této komplexní problematice se věnuje řada odborných publikací a jen její pouhé nastínění by vydalo na seriál článků. Proto jej zredukujeme na jedno hlavní pravidlo: nejprve věnovat pozornost celkovému postavení těla portrétovaného vůči objektivu a posléze řešit pózu jednotlivých tělesných částí – natočení tváře či polohy rukou.

Autor videa zmiňuje též častou chybu, kdy při přímém (frontálním) postavení fotografované osoby vůči objektivu může portrétovaný nechtěně působit příliš hřmotně a konfrontačně. Samostatnou kapitolou je pak poloha rukou…

12 tipů kam s rukama nejen při fotografování portrétů

Pokračování 4 / 9

Oddělení objektu od pozadí

Tento krok souvisí s prvním bodem, péčí o správné pozadí. Pokud to není záměrem, hlavní objekt by neměl s pozadím splývat, což se může stát například, má-li oděv a pozadí stejný barevný odstín nebo, a to velmi často, při použití černého pozadí.

V těchto situacích je třeba víc než jindy dbát na správné nasvícení fotografované osoby, například využít tzv. rim light pro vysvícení kontur těla portrétovaného.

Pokračování 5 / 9

Vnímání světla

Světlo, jeho rozložení a intenzita, je důležitou složkou každého snímku. Vždy je třeba ho vnímat znovu a neotřele, hledat způsoby jeho nejlepšího, zajímavého využití pro každý objekt, záběr zvlášť, položit si otázku: Má být nasvícení kontrastní a tvrdé, nebo naopak měkké a jemné?

Jaký charakter osvětlení nejlépe vyjádří můj záměr? Tvrdé světlo je například vhodné při focení mladé tváře s make-upem, nikoli však při focení starší dámy.

Karl Taylor zvlášť upozorňuje na problém nasvícení rukou, jež jsou často v poloze blízko tváře a mohou se zdát příliš světlé a odvádět pozornost od obličeje. To je třeba napravit zeslabením světla nebo v postprocesu.

Pokračování 6 / 9

Příběh a záměr

Obraz vydá za tisíc slov, to je třeba mít na mysli i při komponování portrétu: vědět, jaký příběh chci vyprávět a jak toho dosáhnu. Vše souvisí s důkladnou přípravou před fotografováním.

K dispozici máme řadu „spisovatelských“ nástrojů – světlo, postoj a pózu, barvy, oděvy, rekvizity a také… skladbu obrazu. To vše jsou důležité prvky výsledné fotografie, které je třeba vhodně zkombinovat tak, abyste dosáhli kýženého výsledku.

Pokračování 7 / 9

Kompozice neboli skladba obrazu

U portrétu je důležitá stejně jako v kterékoli jiné fotografické disciplíně. Úkolem fotografa je uspořádat jednotlivé prvky v záběru tak, aby provedly divákovo oko hlavními motivy fotografie.

Ne vždy se to samozřejmě podaří a je jen a jen na fotografovi, aby divákovo oko vedl při čtení fotografie takovým směrem, který je pro vnímání obrazu nejlepší.

6 jednoduchých a základních pravidel pro perfektní kompozici

Pokračování 8 / 9

Retuše

Úprava anímku ve fotoeditoru bývá často rozhodujícím krokem, který může portrét dovést k dokonalosti, nebo jej naopak zcela degradovat. Podstatné je najít správnou míru tak, aby retuše sloužily obrazu, nikoli obraz retuším. Ze snímku je třeba odstranit kazy pokožky tváře, doladit jasové podání tváře a rukou, a především dbát na to, aby zůstala zachována textura pleti.

Dodržování těchto několika pravidel by mělo dle autora videa pozvednout vaši portrétní tvorbu zase o stupínek výš.

Pokračování 9 / 9

Pokud se chcete dozvědět více k jednotlivým bodům, projděte si Taylorův profil na Youtube. Ačkoli se mohou Taylorovy rady zdát samozřejmé, leckdy je obtížné udržet je v mysli během celého procesu fotografování.

8 nejčastějších chyb při fotografování portrétů, které nechcete opakovat