Ač se fotograf snaží, jak jen může, výsledné fotky někdy nedopadnou dobře a na vině může být mnoho faktorů. V tomto článku odhalíme příčiny, jež fotografa brzdí v rozvoji, ale může na nich snadno zapracovat.
Nemáte plán
I když je improvizace při fotografování často ceněná dovednost, fotograf žádného ze žánrů by neměl jít na scénu nepřipraven. Může být lákavé říct si, že reportážní fotografie je o přizpůsobení se aktuálním podmínkám, nicméně ideální je se podmínkám přizpůsobit ještě před začátkem akce. Jako nutné minimum obvykle poslouží nastudování si programu a lokality, aby byl fotograf vždy ve správný čas na správném místě a s vhodným objektivem.
Pokud se akce koná venku, potom je běžné zkontrolovat předpověď počasí. Samozřejmě fotograf toho může pro přípravu udělat vždy více – například si prohlédne fotky z podobných událostí, prostuduje vlastní a cizí fotky žánru a vždy se může více ponořit do problematiky akce, takže se bude lépe orientovat v dění a fotky půjdou více do hloubky.
Obdobná situace je i u dalších fotografických žánrů. Třeba svatební fotografie jako multižánrová záležitost je specifičtější případ, kdy máte možnost lépe poznat svého klienta a podle jeho přání plány upravit – koneckonců to jsou novomanželé, komu se mají líbit výsledné fotografie. Dneska je standardem mít nastudovaný celý průběh svatby, protože se obvykle stane, že jeden prostor budou sdílet i dva fotografové a jeden kameraman, takže pro dobrý výsledek na všech frontách jsou plán a koordinace klíčové vlastnosti.
Pokračování 2 / 8
Nevnímáte světlo
Jak vyplývá ze samotného názvu, fotografie je hlavně o světle. První kategorii tohoto problému zahrnující ateliéry nyní pomineme, protože tam je světlo kontrolovatelné. Druhou a převažující kategorií je fotografie v přirozeném či polopřirozeném světle, tedy za slunečního svitu, respektive nekontrolovatelného osvětlení, jakým jsou například pouliční lampy.
Světlo, pozice slunce a intenzita slunečního svitu se velmi často omílá hlavně v krajinářské fotografii, takže „krajináři“ plánují hlavně podle počasí, nicméně světlo je zcela klíčové i v dalších žánrech fotografie. Třeba v portrétní fotografie je typické si focení domlouvat na ranní či podvečerní hodiny, kdy přímé slunce nevytváří ostré stíny.
Avšak často se stává, že výběr času focení není v moci fotografa (klient nemá ráno ani večer čas, fotografovaná akce se koná v létě hned po obědě) a musí „improvizovat“. To však neznamená začít na místě plašit, ale mít předem připravené alternativy – v případě portrétního focení v poledne to může být výběr stinné lokality, práce s odraznou deskou nebo použití blesku.
Bohužel v tomto ohledu neexistuje jedno vždy fungující řešení. Fotograf musí předvídat, získat cit a vyzkoušet si několik různých možností, jak situaci řešit, aby si našel takovou techniku, která mu vyhovuje.
Pokračování 3 / 8
Nepracujete s vyvážením bílé
Možná kapitolu chcete přeskočit, protože tohle páru kliknutími opravíte ve svém editoru tak, aby bílá byla bílou a pleťovka vypadala přirozeně, pokud fotíte lidi. O tom se zde ale nebude mluvit – velký problém je, když se na fotografii objeví dva a více světel s jiným vyvážením bílé barvy.
To již rychle ve fotografickém editoru vyřešit nelze, protože vždy opravíte pouze jedno vyvážení bílé, zatímco druhé světlo se vám rozhodí. Oprava je tedy obvykle velmi složitá skrze lokální úpravy.
Ideální je však problémům předcházet, což platí i v tomto případě. Typicky se objevuje v podmínkách, kde není jediný zcela převažující světelný zdroj – tedy kdy už zapadá slunce a rozsvěcí se pouliční osvětlení nebo když se spoléháte na kombinaci blesku a pouličního osvětlení apod.
Téměř neřešitelná situace – popředí fotky má zelený nádech, zatímco pozadí je dofialova
Rada je velmi jednoduchá, pokud si různých světel všimnete, potom stačí změnit kompozici tak, abyste se jim vyhnuli a celou scénu měli nasvícenou jednotně – pokud by tedy více různě vyvážených světel nebylo uměleckým záměrem.
Pokračování 4 / 8
Nesprávně editujete fotky
Editor na úpravu fotek je dobrý sluha, ale zlý pán. Pochopitelně často pomůže zachránit nepovedené snímky, ale ani on není všemocný a první pravidlo související s editováním zní, že fotograf nikdy neodbude samotné focení s argumentem, že se to opraví v editoru.
Dalším častým problémem je úprava fotek na nekalibrovaném monitoru – ne vždy je nutné mít drahý grafický monitor, ale v takovém případě je důležité si být vědom tohoto omezení a například prohlédnout fotky na jiném displeji pro případ, že všechny budou například moc tmavé nebo světlé. Pokud jsou fotky do tisku, grafický monitor je standardem.
Nejvíce ale lidi trápí trefit ideální bod, kdy je fotka správně upravená. Někteří se bojí na fotku příliš sahat, zatímco jiní si s každým jednotlivým snímkem hrají několik desítek minut a nakonec ani jeden z výsledků nevypadá dobře. Zde si však každý musí najít svůj styl a svou míru – ze začátku mohou pomoct presety, protože nikdo nechce nevýrazné fotky, ale ani omalovánky v podobě přeostřených HDR, kde je okolo lidí výrazná záře kvůli přehnání síly tohoto efektu.
Pokračování 5 / 8
Příliš se zaměřujete na trendy
Zrovna přeostřené fotky skládané v HDR jsou dnes na sociálních sítích velmi obvyklé, možná jsou časté do takové míry, až zapadají. A to se děje i dalšími velmi populárními trendy – vznikne obří množství podobného obsahu, které postupně v oné záplavě zanikne.
Každý fotograf by si měl najít něco, čím jeho fotografie vynikne mezi ostatními – může to být myšlenkou, zpracováním, námětem či úpravou. Pokud jsou fotografie unikátní například myšlenkou, potom není problém na ně uplatnit právě populární presety, protože snímky i tak zůstanou originální.
Presety bývají součástí grafických editorů nebo si je můžete i dokoupit. Možností je si vytvořit i vlastní
Pokud však svůj styl hledáte a vyvíjíte si jej, je prospěšné se inspirovat úspěšnými fotografy a zkoušet napodobovat jejich fotky. Důležité je udržovat si od jejich technik odstup – když je vyzkoušíte, zkuste reflektovat, jak vám vyhovovaly, můžete je dále modifikovat, kombinovat nebo klidně zahodit a už nikdy nepoužít. Nikdy je však bezmyšlenkovitě nepřebírejte a nepovažujte za vlastní, potom se přestanete rozvíjet.
Pokračování 6 / 8
Vaše kompozice jsou nudné
Stejné rady jako v předchozí kapitole platí i pro kompozici, inspirace je pro začátek vhodná, ale později je třeba objevovat vlastní cesty. U kompozice je však možné se inspirovat i jinde než v samotné fotografie – užitečný může být i film nebo malířská tvorba, také se můžete podívat do historie.
Klíčová je zde sebereflexe, procházení si vlastních fotek a přemýšlení, jak je příště udělat lépe. To však nemusíte dělat zpětně, ale i přímo na místě focení – zkusíte něco na první dobrou, potom se na fotku podíváte, projdete si znova danou scénu a zamyslíte se, jak to udělat lépe.
Kompozice fotce pomáhá zaujmout, pokud je nudná, stejně působí i celá fotka
Vzhledem k tomu, že kompozice je v důsledku opravdu složitá a fotograf si nevystačí pouze s několika základními poučkami, jako je pravidlo třetin, nikdy není na škodu vyslechnout si trochu kritiky od zkušených kolegů-fotografů a neukonejšit se pozitivními komentáři na sociálních sítích. Vždy je co zlepšovat.
Pokračování 7 / 8
Hlavní objekt je nevýrazný
Správná kompozice má za cíl jednu podstatnou věc – aby byl hlavní objekt fotografie (postava, budova či architektonický prvek) na první pohled identifikovatelný jako hlavní objekt. Pokud člověku, který se na fotografii divá, není jasné, na co se má soustředit, potom snímek často bez zájmu přeskočí.
Na zvýraznění hlavního objektu se používá několik základních technik. Až na výjimky je objekt dobře zaostřený – typickým příkladem jsou portréty, kdy jsou ideálně v rovině ostrosti jen oči, takže i kdyby byl fotografovaný jedinec ve velkém davu, vždy je jasné, koho chtěl fotograf vyfotit a kdo je hlavní postavou scény. Dále se používá zvýraznění světlem (hlavní prvek je buď světlejší než okolí, či naopak tmavší – silueta), vodicí linie, které směřují k hlavnímu bodu zájmu fotky, či umístění objektu na střed fotky nebo do zlatého řezu.
Člověk se ztratí, pokud se podívá na takovouto fotku, a pravděpodobně na ni hned zapomene
Stejně důležité jsou techniky odstraňující rušivé prvky, které rozptylují pozornost. Obvykle se jedná o výrazně světlé nebo barevně saturované místo na fotce, což je běžné lokálně neutralizovat. Rušivě působí i prvky zasahující do krajů obrazu – například kousek větve stromu na nebi, aniž by byl vidět kmen apod. Rozptylovat mohou i chyby popsané výše – nedokonalá editace, nepřirozené světlo či vyvážení bílé nebo světelná záře okolo postav při HDR.
Pokračování 8 / 8
Fotografií nic nesdělujete
Vše, co jsme výše rozebrali, vede k tomu hlavnímu problému – když fotografie nic nesděluje, žádný příběh, žádnou myšlenku ani emoci. Fotka je médium, takže by měla nést informace, fotograf je vytváří a člověk prohlížející si fotku je přijímá. Klidně si můžete představit autora románu, knížku a čtenáře; youtubera, video a sledujícího – vše funguje stejně, autor chce něco sdělit, informaci uloží na médium a někdo má zájem informaci přijmout.
Fotograf má mnoho nástrojů na vytváření významů (čímž nemyslím retuše a invazivní zásahy v editoru), mnoho z nich jsme si popsali, ale je zde jedna klíčová myšlenka, kterou by měl mít každý fotograf na paměti pokaždé, když se dívá do hledáčku, když zasahuje do scény, když mačká spoušť a když fotku upravuje – „Co tímto chci sdělit?“. Pokud chce zajít dál, může proklikat archiv a zapřemýšlet nad tím, co chtěl tehdy danou fotografií sdělit a jaké je ono sdělení po několika letech – změnilo se? A stejně tak se může ptát svých známých, dalších fotografů a porovnávat, co jim fotografie říká a co by říkat měla.
Ať už fotograf používá pro svou tvorbu jakékoliv poučky, doporučení, ať se snaží o různé fotografické styly, vždy by měl v první řadě myslet na to, co má fotografie sdělit a uvědomit si, že vše ostatní jsou jen nástroje, jak tohoto cíle dosáhnout.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně