500 póz pro svatební fotografii

Svatební rozpočet mladých párů je většinou napjatý. Před kvalitním vizuálním zachycením sweet memories má stále přednost dokonale fungující catering. Šanci k získání fotografické zakázky proto mají i finančně méně nároční začínající fotografové.

Jeden takový si nedávno domlouval objednávku v jisté blanenské kavárně. Náhodou jsem seděla u vedlejšího stolu. V intimním přítmí barového osvětlení seděl mladý pár se sportovně oblečeným šlachovitým mladíkem, pojmenujme ho třebas Petr.

„... když jsem XY řekl, kolik můžu zaplatit, zakroutil hlavou a uchechtl se. Tak jsem se mu zmínil o vás. Řekl, že mu to jméno nic neříká,“ pravil její budoucí muž a srkal brčkem mojito. Dívka přikyvovala. Skoliotický mladík se ještě víc přikrčil nad vychladlým šálkem kávy a nejistě vydechl: „Chm...,“ a rychle dodal: „Měli bychom si probrat, co všechno budete chtít vyfotit.“

Na otázku JAK nedošlo. Nastávající pravděpodobně neměli žádnou představu a možná ani nevěděli, že by nějakou mohli mít, plně spoléhali na Petra. Aniž bychom chtěli snižovat jeho zkušenosti a schopnosti, přece jen tu něco chybělo... když už na stole neleželo fotografovo portfolio, tak proč ne třebas kniha 500 póz pro svatební fotografii. Mohla by posloužit jako zdroj inspirace pro obě strany.

V hledáčku je Ona

Michelle Perkins, autorka řady příruček věnujících se digitální fotografii a jejímu následnému zpracování v počítačových editorech, se v posledních letech zaměřila na novou disciplínu: kompilování obrazových kolekcí, tzv. sourcebooks, které mají sloužit jako vizuální inspirace pro módní a svatební fotografy. Pečliví čtenáři DIGIfota si možná vzpomenou na nedávnou recenzi jiného autorčina titulu, jehož název zněl dosti podobně – 500 póz pro fotomodeling. Kromě počtu fotografických pozic mají recenzované publikace další styčný bod: ženu.

Specifikace knihy„...pro svatební fotografii“ je totiž poněkud zavádějící. Kdo by očekával, že bude zachycovat všechny podoby svatebního aktu, či přinejmenším jeho dva neuralgické prvky – ženicha a nevěstu, bude nejspíše zklamán. Na stránkách publikace naleznete pouze portréty nevěsty.

Po krátké předmluvě následuje přes sto stran obrazového materiálu, který vznikl selekcí z děl předních svatebních fotografů. Snímky nejsou řazeny jen tak „halabala“, nýbrž pečlivě podle předem stanoveného klíče. Dle šíře záběru postavy přecházíme plynule (bez textové signalizace přechodu) od tzv. close-ups, tedy záběrů hlavy a ramen, k jejich rozšíření směrem k pasu, přes tříčtvrtinové portréty až k zachycení celé nevěstiny postavy. Obzvláště působivé jsou snímky zdůrazňující svatební symboliku (kytici, závoj, prsten).

Stará škola s novou omítkou

V jedné uživatelské recenzi jsem se dočetla, že výběr Michelle Perkins je málo odvážný a sází především na klasický „old school“ svatební portrét. Mé zkušenosti se svatební fotografií jsou v tom případě „very old“. Na tradiční záběry nevěsty sice v publikaci nezbytně narazíte, ale objevíte zde i pojetí dostatečně nekonvenční. Experimentování s úhly záběru a nastavením expozice (s dlouhými časy pro zdůraznění pohybu, použití low–key, high –key ad.), pokročilá práce s hloubkou ostrosti, využití „neobvyklých“ objektivů (např. lensbaby), hra s osvětlením a kulisami (v interiéru i exteriéru), to vše může tvorbu leckterého svatebního fotografa posunout k originálnější umělecké výpovědi.

Kapitolou sama o sobě je míra počítačové manipulace se snímky. Záleží na hranicích vašeho vkusu, co vše jste ještě ochotni akceptovat, dle mého některé aplikované postupy (olejomalba, lokální odbarvení) snímek degradují a posouvají do oblasti kýče.

Mladý a ve formě

„Jsem mladý a ve formě, takže udělám cokoli bude třeba. Pokud budu muset vylézt na strom, vylezu na strom.“(19), cituji autorský komentář k jednomu ze snímků. Krátké rady a postřehy (dohromady je jich něco přes deset) vklíněné mezi bohatý obrazový materiál tvoří většinu doprovodného textu. Praktických a teoretických informací se bohužel ve větší míře nedočkáte, což by až tak nevadilo – jedná se přece především o obrazové sdělení, ovšem absence byť jen základních expozičních hodnot u jednotlivých fotografií – na detailnější informace se neodvážím pomyslet, na škodu je.

Kniha tak působí poněkud ambivalentně. Na jedné straně se tváří jako zdroj inspirace, na němž lze založit svůj osobitý styl, a je tudíž adresována především fotografům začínajícím, na straně druhé těmto upírá základní technické údaje. Zmíněný nedostatek je mírně vyvážen krátkou závěrečnou kapitolou, která stručně, ale výstižně shrnuje základy pózování a nabízí pár praktických rad, jak pomocí správného postoje a adekvátního nasvícení přelstít leckdy příliš nedokonalou realitu.

500 póz pro svatební fotografii je publikace jistě inspirativní, avšak, aby mohl být plně využit její potenciál, vyžaduje čtenáře schopného jednotlivé snímky analyzovat. Doufám, že fotograf Petr mezi takové patří.

Recenze vyšla původně v časopise DIGIfoto