Už jen to, že fotografie je statickým záznamem reality, kdežto video je pohyblivým záznamem, je velmi podstatný rozdíl, který je třeba mít na paměti a přizpůsobit tomu i práci s fotoaparátem.
Zbytečné chyby pak obvykle mají za následek složitější a zdlouhavější postprodukci, a proto je vhodné se jim, pokud možno vyhnout. Videograf Teppo Haapoja připravil přehled pěti nejčastějších chyb, kterých se dopouštějí fotografové začínající s videem.
1. Záznam při 60 sn/s
Ačkoli by se mohlo zdát, že záznam s vyšší snímkovací frekvencí bude lepší, není to úplně pravda. Nejčastěji používaná snímkovací frekvence je 24 sn/s (pro většinu videí, pro televizní vysílání je to 30 sn/s a pro vysílání v normě PAL potom 25 sn/s).
Vyšší snímkovací frekvence jsou pak vhodné především pro slow motion efekt, který je zajímavý, ale nemůže jím být natočeno celé video, spíše jen některé jeho části. To se samozřejmě týká i vysokých frekvencí, jako je například 240 sn/s apod, které již jsou velmi pomalým záznamem.
2. Špatný čas závěrky
Při nastavení expozice platí v případě času mírně odlišná pravidla než při fotografování – tam jde většinou o čas dlouhý, krátký nebo bezpečný, tedy ten, který eliminuje pohybovou neostrost u delších ohnisek.
U videa by měl být expoziční čas roven dvojnásobku snímkovací frekvence. Tedy například při 24 sn/s je to 1/50 s a pro 60 sn/s je to 1/120 s. Pokud je rychlost závěrky příliš vysoká, pak bude výsledkem trhané video.
Samozřejmě v případě použití 1/50 s za slunečného dne je často výsledkem přeexponovaný záznam. Jedinou cestou, jak se mu vyhnout, je pak použití neutrálního šedého filtru, který část světla pohltí a můžete použít delší expoziční čas i při otevřené cloně.
3. Záznam z ruky
Ačkoli mají současné objektivy a fotoaparáty výkonnou stabilizaci obrazu, která dokáže poměrně efektivně eliminovat roztřesené záběry, není konečný záznam dostatečně plynulý. Je to obvykle dáno tím, že pohyb aparátem drženým v ruce není toliko kontrolovaný.
Jednoduchým řešením, je používání stabilizačního příslušenství, jako je například gimbal, který již dnes pořídíte za relativně příznivou cenu a odmění se vám jemným kontinuálním pohybem záznamového zařízení, který vypadá na videu velmi efektně.
4. Používání nevhodných obrazových profilů
Když fotograf snímá do RAWu, má při postprodukci velkou svobodu v oblasti úprav a následného zpracování fotografií. Stejné požadavky by měl splňovat i záznam videa. Proto je vhodné točit video do tzv. flat profilu, který nijak neovlivňuje barevnost snímku.
Respektive v ideálním případě využít firemní log pro záznam videa. Obraz sice bude relativně plochý a barevně nevýrazný, ovšem takový profil je pro video obvykle nejlepší, jelikož si vše ostatní doladíte podle sebe při postprodukci.
5. Spoléhání na automatiku
Asi nejčastější chyba začínajících videografů je využívání automatického nastavení. Největší chybou je tomu v případě expozice a vyvážení bílé – důvod je stejný, jako v případě pořizování zdrojových snímků pro skládané panorama.
Pokud se budete spoléhat na automatické nastavení namísto manuálního bude obvykle výsledkem změna množství dopadajícího světla na snímač (tedy automatická změna clony či citlivosti) a s tím spojený jiný kontrast a expozice v průběhu záznamu. To stejné pak platí o barevnosti související s vyvážením bílé.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
