Princip dírkové komory je známý velmi dlouho a tento „fotoaparát“ patří mezi jedny z prvních, které se používaly. V moderní podobě jej pak využívá komunita tzv. pinholistů. Když se do jejího použití pustí filozof a umělec, může to dopadnout různě.
V rámci amerického projektu Tahoe Timescape byla instalována čtveřice dírkových komor, které budou snímat záběry krajiny po dobu jednoho tisíce let – tedy stejně dlouhým expozičním časem. Jedná se o veřejný umělecký projekt, koncipovaný experimentálním filozofem a umělcem Jonathonem Keatsem, který chce dokumentovat příštích tisíc let změn životního prostředí v povodí Lake Tahoe.
K zaznamenání záběrů projekt využívá postup založený na principu tradiční dírkové kamery. Podél jezera Lake Tahoe byla strategicky rozmístěny čtyři dírkové komory – každá je válcového tvaru, vyrobena z mědi a mají délku 2,75“ a stejný průměr. Uvnitř je pak plátek 24 karátového zlata s malým otvorem pro exponování.
Dírkové komory budou zaznamenávat klimatické změny po dobu jednoho tisíce let. Autor projektu si dokonce na nedaleké škole v Sieře Nevadě na rok 3018 zarezervoval prostor pro výstavu výsledných snímků. Hlavní myšlenkou projektu je ukázat dlouhodobé negativní dopady změny klimatu na životní prostředí.
Při konstrukci kamer se inspiroval renesančními umělci, kteří využívali přístroj k náčrtům kreseb a maleb. Jako fotografickou emulzi používali speciální směs složenou s mědi, pemzy, česneku a barevného pigmentu. První fotografie na dírkovou kameru byla pořízena v roce 1850.
Jak taková dírková kamera vypadá a funguje: na výrobu stačí jakákoliv světlotěsná krabice, na jednu stranu je umístěn materiál citlivý na světlo. Zhotovená kamera je nasměrována na snímané místo, odkryje se dírka a světlo dopadá na citlivý materiál. Po potřebné expoziční době se dírka opět zakryje. Čím je dírka menší, tím je výsledný obraz ostřejší a expozice delší.
Optický princip byl znám již v 5. století před naším letopočtem, kdy čínský filozof Mo Ti objevil, že objekty odrážejí paprsky všemi směry a tyto paprsky odražené od předmětu projdou dírkou a vytvoří převrácený obraz. Princip této technologie byl v průběhu historie hojně využíván např. k pozorování zatmění Slunce, pro malíře k obkreslování obrazů i k zobrazování předmětů pro zábavu a poučení.