Letošní zima romantikům nepřeje. Pokud se i vy vzdáváte naděje na procházku závějemi, pojďte se zasnít nad aktuální Fotografií týdne.
Za devatero horami a devatero lesy se strhla pořádná sněhová bouře. Když se utišila, byla celá spící krajina přikrytá velkou a nadýchanou bílou peřinou. A to až do chvíle, než na scénu vstoupil první člověk, údajný nejdokonalejší tvor na Zemi. Ta malinká postavička vypadá uprostřed této úchvatné scenérie tak nepatrně a zranitelně, že o její výlučnosti na okamžik zapochybujeme. Člověk, toulající se zasněženou krajinou, ale získává něco, o čem my před svými monitory můžeme opravdu jen snít: pocit volnosti a svobody. A na druhou stranu – i krajina na tomto záběru získává přítomností člověka cosi navíc. Dramatičnost a nespoutanost přírody je konfrontována s lidmi, kteří ji obydleli a ovládli.
Dnešní Fotografie týdne v nezvyklém širokoúhlém formátu má příznačný název Zimní procházka. Patří do kolekce snímků, pod kterou se podepsal autor s přezdívkou bamilan (dříve známý jako milba). V jeho tvorbě převažuje fotografie přírody během celého roku. Tento autor má rád barvy a hru s odrazem ve vodních plochách. V jeho Galerii se všem příznivcům „krajinek“ nabízí fantastická podívaná.
zimní procházka; foto: bamilan
Čím je způsobena ta pohádková atmosféra na Fotografii týdne? Autor nepřiznává, ale ani nepopírá softwarové rozostření. Snímek není příliš kontrastní, což podporuje dojem, že se na nás zdáli valí hustá, mléčně bílá mlha. Nažloutlý nádech působí neobvykle, ale není rušivý. „Tmavá mračna“ právě odcházející sněhové bouře v levé části zřejmě vznikla právě vlivem tohoto nádechu a všudypřítomné mlhy. Nebe není kýčovitě modré, sníh se přehnaně netřpytí a tak i přes svou pohádkovou atmosféru působí tato fotografie uvěřitelným a příjemným dojmem. Škoda jen toho vypáleného sluníčka.
Pokud by před námi byl pouze snímek krajiny, poklidné a klasicky malebné, snad by nás napadlo, že je zde pěkný zlatý řez a že jsme něco podobného už jistě někde viděli. Postava v dálce ale celou kompozici oživuje a stává se jejím nejzajímavějším prvkem. Zimní příroda je nádherná, ale také hrozivá a někdy se zdá až příliš vzdálená představám, na které jsme zvyklí. Na téhle procházce ale nejsme sami. Tohle je totiž zimní pohádka s dobrým koncem.