Každému z vás se už určitě třásly ruce a nebyl schopen vyfotit ostrou fotografii. V těchto případech vám může pomoci stativ nebo stabilizátor obrazu. Do jaké míry je tato technologie opravdu užitečná a jak se liší jednotlivé typy stabilizace? Na to se podíváme v dnešním článku.
Od kompaktu k zrcadlovce
Využití stabilizátoru při 12× optickém zoomu (ohnisková vzdálenost je rovna 432 mm), čas závěrky je 1/320 s
Typy neostrosti
čas závěrky 1/13 sekundy – zapnutý MEGA O.I.S.
čas závěrky 1/13 sekundy – vypnutý MEGA O.I.S.
Ostrost především
čas=1/ohnisko
čas závěrka 1/13 sekundy – s použitím optického stabilizátoru
čas závěrka 1/13 sekundy – bez použití optického stabilizátoru
Každý pes jiná ves
S vyrovnáváním pohybu protipohybem obrazového senzoru přišla jako první firma Konica Minolta. Tento systém převzal Ricoh a nyní po koupi Koniky Minolty i společnost Sony. Další společnosti které používají protipohyb obrazového senzoru jsou Pentax a Samsung.
Princip stabilizátoru MEGA O.I.S. od Panasoniku
Princip stabilizace
Optický stabilizátor
U Nikonu se plovoucí optická část uvnitř objektivu pohybuje prostřednictvím motorů. Stabilizace funguje pouze v okamžiku, kdy zmáčknete spoušť.
- senzor úhlového zrychlení pohybu předního, resp. zadního náklonu (viz Pitch axis)
- motory pro řízení redukce vibrací (Vibration Reduction, VR)
- senzor pohybu ve vertikální ose
- skupina čoček systému VR
- senzor pohybu v horizontální ose 6. senzor úhlového zrychlení pohybu bočního náklonu (viz Yaw axis)
Stabilizátor obrazu od Canonu nabízí dva režimy: první stabilizuje obraz v horizontálním i vertikálním směru (vhodný je např. pro sledování a snímání pohyblivého objektu), druhý režim vypne korekci ve směru pohybu a zabrání strhávání obrazu v rámečku zpět proti pohybu.
Elektromechanický stabilizátor
Elektromechanický stabilizátor obrazu využívá pohyblivosti CCD senzoru. I zde zpracovává mikroprocesor data získaná pomocí gyroskopického senzoru. Mikroprocesor ale vypočtené hodnoty pohybu neposílá do korekčního optického členu soustavy, nýbrž do mechanismu plovoucího snímače. Ten na obdržené informace reaguje odpovídajícími protipohyby.
Elektromechanický stabilizátor má ještě širší využití u zrcadlovek. Díky tomu, že je stabilizace umístěna už přímo v těle fotoaparátu, tak nemusíte kupovat drahé stabilizované objektivy. Další výhodou je možnost využít chvění čipu jako protiprachovou ochranu. Využívá toho například Sony Alfa 100, která při zapnutí „zatřese“ se snímačem a tím z něho odstraní nečistoty. Naopak nevýhodou tohoto systému teoreticky může být zvýšení hladiny šumu v důsledku elektromagnetických vln a vyšší teploty.
Systém stabilizace Konica Minolta: Optická soustava je pevně uložená, pohybuje se snímač. Výhoda řešení je zřetelnější u aparátu s výměnnými objektivy – stabilizace funguje vždy a objektiv může být levnější
Samozřejmě vše má své výhody a nevýhody. Jak jsem se mohl sám přesvědčit při zapnutém optickém i elektromechanické, stabilizátoru je o něco pomalejší rychlost ostření i snímání. Hlavní nevýhodou je však zvýšená spotřeba energie která je znatelná.
Zapnout či vypnout
Vysoké ISO není stabilizace
- klesá světelná i barevná hloubka - fotky jsou ploché, škála jasů je nižší
- obraz je citlivější na vyvážení bílé - barevné podání je vždy méně věrné a často je nějak posunuté (snímek je třeba zbarven do fialova)
- obraz je méně ostrý
- je více znatelný šum a jednotlivá zrna jsou větší, barevnější a více ruší
Rozdíl ve kvalitě fotografie při zvýšení citlivost ISO. Canon PowerShot A85 (vlevo ISO 50, vpravo pak 400)
Než koupíte, přemýšlejte
Uvědomme si však, že zrcadlovky mají výrazně větší čipy než kompakty. Díky tomu není nárůst šumu při zvyšování citlivosti tak výrazný. Nezapomínejme, že každá technologie má svá omezení a nepočítejme s tím, že stabilizátor nahradí stativ či monopod. Na jejich pevnost určitě žádný stabilizátor nedosáhne.