Jak fotit krásné fotky aneb Úvahy o expozici

Pokračování 2 / 4

Způsoby měření expozice odraženého světla

Existují tři typy měření expozice: integrální, bodové, zonální. Ostatní způsoby jsou modifikací těchto tří typů a často marketingovým tahem výrobců.

Integrální měření expozice

Integrální měření expozice vyhodnocuje světelnou intenzitu v celém obrazovém poli a provádí průměr ze všech jasových rozdílů fotografované scény. Obvykle preferuje střed, na který je kladen při měření větší důraz (typicky 75% citlivosti na zhruba 25% plochy středu, zbývajících 25% citlivosti ubývá plynule k okrajům). Měřený „střed“ si můžeme určit kdekoli namáčknutím (zamčením) expozice v námi určeném místě, pak překomponujeme scénu v hledáčku a exponujeme.

Použití 
Je-li hlavní objekt poblíž středu a pokrývá větší plochu, eventuelně pokud se jas scény od středu příliš neliší. Universální při použití kompenzace expozice.

Přednosti

• spolehlivost
• jednoduchost
• dobře se provádí kompenzace EV.

Nedostatky

• možnost špatné expozice dále od středu scény (například obloha).

Bodové měření expozice

Měření se uskutečňuje pouze v malé části (typicky 1-5%) plochy záběru, zbytek se nevyhodnocuje vůbec. Bod měření je v hledáčku fotoaparátu vyznačen. Měřený „bod“ si můžeme určit kdekoli. Značku bodového měření v hledáčku přemístíme na námi určené místo na fotografované scéně, namáčkneme (zamkneme) expozici, pak překomponujeme scénu v hledáčku a exponujeme.

Použití
Při velkých rozdílech jasu scény (protisvětlo), při výjimečných světelných podmínkách.

Přednosti

• přesnost
• snadná kompenzace expozice EV.

Nedostatky

• vyžaduje zkušenosti a znalosti o kontrastu scény.

Zonální (segmentové) měření expozice

Fotografovaná scéna je rozdělena do segmentů (až několik desítek) a v nich se provede měření. Automatika fotoaparátu vyhodnotí jednotlivé segmenty, zhodnotí celou scénu a provede korekci expozice (fotograf neví jakou). Každý segment má svoji roli podle toho jaký je jejich typický význam ve scéně. Vše se porovnává s údaji vzorových snímků uložených v paměti fotoaparátu. Tímto způsobem lze eliminovat např. vliv oblohy, odlesky, protisvětlo atd. Je to poměrně velká alchymie a každá firma svojí metodu tají a zároveň ji prohlašuje za dokonalou.

Použití
Téměř univerzální, zejména pro standardní scény.

Přednosti

• jednoduchost (uživatel se nemusí o nic starat)
• relativní spolehlivost
• pohotovost

Nedostatky

• automatická kompenzace světelných kontrastů
• při expozici přístroj nastavuje předem naprogramovanou korekci expozice a autor neví jakou
• případné vlastní korekce jsou obtížné

Pokračování 3 / 4

Kompenzace expozice

Kompenzace expozice

Kompenzace expozice znamená ovlivnění automatiky „svým názorem na expozici“. Udává se v expozičních stupních EV (viz. můj předchozí článek). Kladná kompenzace (+EV) znamená, že na senzor dopadne více světla oproti názoru expoziční automatiky. Záporná kompenzace expozice (-EV) znamená menší množství světla oproti názoru expoziční automatiky.

Pro běžnou práci platí dvě základní poučky:

• Pokud je hlavní motiv výrazně tmavší než okolí (snímky v protisvětle, na sněhu, kde je hodně světlé oblohy, atd.) je potřeba přidat expozici +EV.
• Pokud je hlavní motiv výrazně světlejší než okolí (tmavé pozadí, osoba v černém) je potřeba ubrat expozici –EV.

Funkce automatický bracketing umožňuje naexponovat několik snímků najednou s různým nastavením expozice o danou odchylku. Např. při nastavení bracketingu na tři snímky a kroku 0,3 EV fotoaparát naexponuje jeden snímek mírně podexponovaný (-0,3 EV), druhý snímek podle „názoru“ expoziční automatiky ideální (automaticky naměřený EV) a třetí mírně přeexponovaný (+0,3 EV). V kombinaci s kompenzací expozice např. –1 EV bude výše uvedený příklad -1,3 EV -1 EV -0,7 EV. Z uložených fotografií si potom můžeme vybrat tu nejlepší.

Při nedostatečném dynamickém rozsahu fotoaparátu (viz opět můj předchozí článek), respektive velkým kontrastem scény můžeme záměrně fotografovat „na stíny“, které budou vykresleny, a obětovat světla, která budou bez kresby (+EV) nebo exponovat „na světla“ a obětovat stíny (-EV) nebo nastavit expozici „na střed“ tak, že budou bez kresby z menší části světla i stíny.

Kde nabrat expozici při bodovém měření

Klasické situace, kdy lze využít bodové měření expozice, je scéna, která má většinou jiné osvětlení než oblast, která nás zajímá a na tu zaměříme bodovou expozici. Ta část scény, která nás zajímá méně, může být podexponovaná nebo přeexponovaná. Je možné k hlavnímu objektu umístit karton asi 20x20 cm v provedení 18% šedé (v 8 bitové RGB=127,127,127), z něj „nabrat“ bodovou expozici, pak karton odstarnit a exponovat.

Bodovou expozici můžeme změřit:

• na nejsvětlejším místě fotografované scény s korekcí + EV
• na nejtmavším místě fotografované scény s korekcí – EV
• na místě s průměrným jasem (zelená tráva, šedý chodník, cihly, břidlice na střeše) bez korekce nebo s malou korekcí.

Kolik kompenzace EV použít závisí převážně na konkrétní fotografované scéně, zkušenosti fotografa a typu fotoaparátu.

Pokračování 4 / 4

Příklady

Následující snímky jsou foceny pomocí integrálního měření expozice, bez úprav v PC.

Šedá myš na černém pozadí. Expoziční automatika vyhodnotila scénu a snažila se nastavit jí v průměru jako 18% šedou. V tomto případě scéna neodrazí 18% světla, ale podstatně méně. Aby na snímač dorazilo více fotonů, musí fotoaparát více otevřít clonu nebo prodloužit čas. Výsledkem je přeexponovaný snímek. Černé pozadí vyšlo jako šedé a šedá myš jako bílá. U druhého snímku jsem výše popsanou situaci předpokládal a zvolil jsem kompenzaci expozice –2 EV. Tím jsem fotoaparátu „sdělil“, že proud fotonů má být menší než by automatika zvolila. Výsledkem je černé pozadí a šedá myš, což odpovídá realitě.

Na dalších dvou snímcích je opačná situace. Šedá myš (tatáž) na bílém pozadí. Expoziční automatika vyhodnotila scénu a snažila se opět (jako vždy) nastavit ji v průměru jako 18% šedou. V tomto případě scéna neodrazí 18% světla, ale podstatně více. Aby na snímač dopadlo méně fotonů, musí fotoaparát více zavřít clonu nebo zkrátit čas. Výsledkem je podexponovaný snímek. Bílé pozadí je šedé a šedá myš je černá. U druhého snímku jsem použil kompenzaci expozice +2 EV. Tím jsem fotoaparátu „sdělil“, že proud fotonů má být větší než by zvolila automatika. Výsledek kreativní práce odpovídá realitě. Pozadí je bílé a myš je šedá.

První z následujících snímků je vyfotografován pomocí expoziční automatiky (integrální měření expozice) f/5. Snímek je přeexponovaný, neboť automatika vyhodnotila scénu a snaží se jí celou exponovat jako 18% šedou. Tmavé palmy zabírají poměrně hodně místa ve scéně a jsou uprostřed proto větší měrou ovlivňují automatiku. Ta „pustí“ více světla na snímací prvek a tím přeexponuje bílou budovu, která je vypálená, bez kresby. Na histogramu vlevo jsou vidět zřetelně vypálené jasy. Také okraje palmy nejsou dost kontrastní vzhledem k budově. Druhý snímek je exponovaný správně f/6,3 při stejném čase. Použil jsem kompenzaci expozice –0,7 EV. Korekcí jsem automatice „sdělil“, aby na snímací prvek pustila méně světla než vyhodnotí, protože vím, že scénu vyhodnotí právě takto, čili špatně. Palmy ještě nejsou podexponovány a budova za nimi není přeexponována, což je patrné z druhého histogramu.

Na závěr chci upozornit, že ani nejsofistikovanější automatická expozice nemůže v některých situacích nahradit zkušenost fotografa, eventuelně zohlednit jeho umělecký záměr. Pokud se scéna vyznačuje výjimečnými světelnými podmínkami, je nejlepší nastavit expozici pomocí kompenzace, pokud autor ví, jak to funguje a má dostatek zkušeností. Každý typ fotoaparátu také exponuje poněkud odlišně. Vyplatí se nafotit hodně snímků (nic to nestojí) s různými světelnými podmínkami a na nich si všechny situace odzkoušet. Samozřejmě pro sváteční fotografy je dostačující využívat automatiku (zejména zonální) a expoziční režimy (portrét, krajina, sport atd.) I tento způsob má výhody a někdy jej používají i zkušení fotografové.