Základní technické parametry fotoaparátu:
- snímací prvek: Live CCD, 10 Mpx (efektivních)
- velikost snímače: 17,3 × 13,0 mm
- max. výst. rozlišení: 3 648 × 2 736 bodů
- paměťové médium: xD/CF I, II/Microdrive
- objektivy, bajonet: 4/3 standard (Olympus, Leica, Sigma)
- LCD displej: úhlopříčka 64 mm, 215 000 obr. bodů
- pokrytí hledáčku: 95 %
- citlivost snímač: ISO Auto, 100–1 600
- video: nepodporuje
- možnosti napájení Li-Ion akumulátor, síťový adaptér
- rozměry a hmotnost: 130 × 91 × 53 mm, 375 g
- doporučené ceny vč. DPH: tělo 24 990 Kč, kit s objektivem Zuiko Digital ED 14–42 mm F3,5– 5,6 za 27 990 Kč, double kit navíc s objektivem ED 40-150 mm F4,0-5,6 za 31 990 Kč
S hmotností těla pouhých 375 g a rozměry 130 × 91 × 53 mm je E-400 nenáročným společníkem
Firma Olympus směřuje ve vývoji svých digitálních zrcadlovek především k amatérské části fotografů. Nová zrcadlovka, jenž vlastně svou velikostí představuje jednu z výhod 4/3 systému není výjimkou. Nenáročnost na objem batohu na cestách i síly však mohou ocenit různorodé skupiny fotografů.
Se základním objektivem 14–42 mm váží set E-400 pouze o 190 g více než tělo. Celková váha 565 g není opravdu mnoho a je dokonce menší než u některých ultrazoomů. Olympus se tak vrací do dob minulých, kdy na trhu také předčil jedněmi z nejmenších zrcadlovek a zároveň objektivů. Jednalo se o větší část kinofilmových zrcadlovek OM. Pro srovnání velikostí jsme pořídili snímky E-400 a Olympusu OM-20 (patřící stejně jako E-400 do amatérské řady). Nejen na pohled, ale i exaktním porovnáním jsou rozměry velmi podobné: 130 × 91 × 53 mm a 135 × 84 × 50 mm. Pro zajímavost, tělo kovového OM-2O váží 430 g, se standardním 50mm objektivem 600 g.
Srovnání E-400 s OM-20
Tvar těla a rozmístění tlačítek vychází z Olympusu E-500, koncepce se drží klasické konstrukce využívající pentaprismatický hranol. Jen ten tu grip chybí. Držení dvěma prsty s malíčkem vespodu těla jsem zprvu odsuzovala, a o to víc, že jisté držení považuji obecně za věc důležitou – už jen pro udržení delších časů. Přestože mám drobné ruce, jsem zvyklá buď na velký grip např. u ultrazoomů nebo právě na svůj OM-20, kde mi už o trochu delší pravá strana poskytne na prsty místa tak akorát a delší časy udržím díky větší hmotnosti.
Překvapilo mne však, že lidé s mnohem větší rukou si nestěžovali. Je to totiž otázka přizpůsobivosti. Setkala jsem se také se zajímavým názorem, že pro některé jsou téměř všechny fotoaparáty malé, tudíž horší držení je pro ně zcela normální a zaměřují se pouze na provedení povrchu těla, které je u E-400 na výstupku prakticky pogumované.
Snímač je stejně jako u předchůdců vybaven protiprachovým filtrem, ze kterého je při každém zapnutí přístroje sklepán prach ultrazvukovými vibracemi
V důsledku miniaturizace chybí stavový displej, Olympus však již z dřívějška našel své řešení. Stiskem tlačítka OK se při focení aktivuje informační rozhraní na 2,5" LCD displeji, v němž se pomocí čtyřsměrného ovladače pohybujete. Dle přání vstupujete do oken jednotlivých nastavení nebo rovnou ovládacím kolečkem hodnoty měníte. Tento způsob je poměrně rychlý, přesto je škoda, že jednotlivým polohám čtyřsměrného ovladače nezůstaly přímo přiřazeny nejzákladnější funkce.
Na těle najdete poměrně málo tlačítek přímého přístupu – na horní straně má místo ovladač korekce expozice, samospoušť a dálkové ovládání společně se sériovým snímáním, dále tlačítko blesku. Na zadní straně najdete programovatelné tlačítko Fn (pro náhled hloubky ostrosti, nebo k manuální kalibraci bílé barvy či pořízení testovacího snímku bez ukládání) a aretaci expozice či ostření. Veškeré parametry jsou přístupné i z menu, přívětivě přímo v české verzi.
Pokud jste nebyli u předchozích modelů Olympus spokojeni s velikostí hledáčku, vězte, že je situace stále stejná. Hledáček tak nedává například velké možnosti pro manuální zaostření. Pokrytí scény je běžných 95 %.
Vlevo horní stěna E-400, vpravo srovnání velikostí E-400 s OM-20
Zdrojem energie je malý Li-ion akumulátor
Pro ukládání dat využijete paměťové karty typu CF i xD
Kompletní technické parametry si můžete stáhnout nebo si je prohlédnout v katalogu digitálů.
Pokračování 2 / 5
Funkce a vybavení
Fotoaparát spolupracuje se všemi objektivy 4/3 standardu, což v současné době zahrnuje objektivy Olympus Zuiko, Leica a Sigma.
Speciálně k Olympusu E-400 byly vyvinuty dva nové objektivy: Zuiko Digital ED 14–42 mm F3,5– 5,6 a ED 40-150 mm F4,0-5,6. Stejně jako tělo pro které jsou určené se vyznačují mimořádnou lehkostí a kompaktností. S ohledem na tyto znaky tedy nečekejte precizní konstrukční zpracování.
Objektiv Zuiko Digital ED 14–42 mm F3,5– 5,6 a ED 40-150 mm F4,0-5,6
Ostřící i zoomovací prstenec nemají zcela hladký chod a bajonet je navíc plastový. Ostření nicméně využívá vnitřního mechanismu a je poměrně tiché, přední člen se sice vysunuje, avšak neotáčí. Navíc máte i v AF režimu příjemnou možnost ručního doostření. Překvapivě pěkný je také například bokeh. Celková kvalita včetně té je naprosto postačující pro amatérské využití a odpovídá běžným setovým objektivům obrazové (viz další kapitola).
Zuiko Digital ED 14–42 mm F3,5– 5,6, nejkratší a nejdelší ohnisko
Zuiko Digital ED 40-150 mm F4,0-5,6, nejkratší a nejdelší ohnisko
Systém automatického ostření bohužel pracuje jen se třemi ostřícími body, navíc umístěných blízko u sebe. Nejsem si však jistá, zda hojný počet uživatelů stejně nedává přednost pouze bodu středovému. Rychlost ostření za dobrých světelných podmínek je navíc překvapivě dobrá, přestože nedosahuje na špičkové amatérské zrcadlovky.
V tmavším interiéru naopak počítejte s větší prodlevou, a to i když si autofokus přisvětluje scénu vestavěným bleskem. K blesku rovnou musím zmínit výtky. Současně s tělem se totiž bohužel zmenšil i rozměr blesku a jeho výkon. Hodnota směrného čísla je pouhých 10. Především ale dochází k chybám automatického měření, snímky s bleskem jsou často podexponované, pomáhá tedy alespoň nastavit plusovou korekci síly záblesku.
Struktura menu pro nastavení parametrů snímání
Jak jsme již zmínili v předchozí kapitole, přístroj má opět docela malý hledáček. V hledáčku jsou zobrazovány v přiměřeném rozsahu základní informace, někdy je však problém je na pravém okraji rozpoznat.
LCD displej s velkou úhlopříčkou 64 mm zobrazí 215 000 obrazových bodů. Opět připomínám, že mimo jiné přebírá funkci stavového displeje pomocí dvou typů informačního rozhraní. Skutečnost, že se čtyřsměrným ovladačem pohybujete v rozhraní a případně měníte hodnoty, ceníme.
Informační rozhraní LCD displeje lze zvolit jednoduché i podrobnější
Při vlastním prohlížení si můžete na LCD nechat zobrazit histogram (celkový a v jednotlivých barevných kanálech), případně zkontrolovat expozici pomocí zvýraznění přepalů nebo naopak stínů bez kresby.
Při prohlížení snímků nechybí možnost kontroly histogramu i v jednotlivých barevných kanálech
Rozlišením snímače nechtěl být jistě Olympus před konkurencí pozadu a nasadil vysokou hodnotu, 10 efektivních Mpx. Zachytit velké množství detailů a mít možnosti velkých výtisků asi mnoho potenciálních kupců přitahuje, včetně mne, osobně se však takového rozlišení zároveň trochu obávám pro možné nevítané důsledky.
Jak jsme tušili, 4/3 standard využívající menší čip o rozměrech 17,3 × 13,0 mm při vyšších citlivostech trochu zápasí se šumem (viz další kapitola). Další vadou na kráse je datový objem snímků. Soubor RAW má velikost 21 MB a zaplní kartu i disk poměrně rychle. Velikost 7 MB pro nejkvalitnější JPEG s kompresí 1/2,7 je také poměrně dost.
Nastavení fotoaparátu je rozděleno do dvou submenu
E-400 nabízí všechny expoziční režimy (P, A, S, M). Myslím, že nejen pro začátečníky, je nabízena dlouhá řada dvaceti scénických režimů. Pět hlavních (Portrét, Krajina, Makro, Sport, Noční snímek) má své pozice na otočném voliči, zbytek se skrývá pod volbou „Scene“. Jelikož výrobce asi počítá s využitím podvodního pouzdra, které lze zakoupit, zařadil do nabídky i dva scénické režimy pro takovou příležitost.
Struktura menu v režimu prohlížení snímků
Snímkům ukládaným do JPEGu můžete předem nastavit různé vlastnosti. Jelikož má obraz z fotoaparátů Olympus tradičně spíše měkčí ráz, může vyhovět nastavení zvýšeného doostření, v určitých podmínkách možná využijete zdůrazněné sytosti či zvýšeného kontrastu jedné z pěti úrovní. K dispozici je také volba změny tonality pro napodobení techniky High key a Low key, můžete zvolit také monochromatické podání, ke kterému lze přidat barevný nádech nebo simulaci barevného filtru pro ČB fotografii.
Pokračování 3 / 5
Obrazová kvalita, testy
Fotoaparát jsme testovali přednostně s objektivem Zuiko Digital ED 14–42 mm F3,5– 5,6, který příjemně překvapil. Ostrost v rozích je dobrá už při zaclonění o jeden stupeň, optimální kresby pak dosáhnete při F8, pro nejdelší ohnisko při F11. Ve spojení se snímačem dokáže tento objektiv vykreslit jemné detaily, konkrétně rozliší 1 700 lph.
ED čočky objektivu pomáhají uspokojivě eliminovat chromatickou aberaci, při použití druhého setového skla Zuiko Digital ED 40-150 mm F4,0-5,6 vás však chromatická vada přeci jen mírně potrápí. Nejširší ohnisko Zuika 14–42 mm se projevuje soudkovitým zkreslením (2,7 %), které bohužel slabě rozpoznáte na snímcích architektury. Dlouhé ohnisko má zkreslení zcela nepatrné (0,4 %). Vinětace je na nejširší ohnisko silnější, zacloněním na optimální clonu F8 už však dosáhne slušných 82 % jasu rohů oproti středu. Ostatní ohniska se trvale drží na hodnotě kolem 90 %.
max. velikost | max. velikost
Ukázkové snímky pro posouzení míry soudkovitého zkreslení
max. velikost | max. velikost
Ukázka chromatické aberace na hranách větví na nejkratší ohnisko 14 mm
max. velikost
I v silnějším protisvětle se setkáte pouze s minimálním množstvím reflexů
max. velikost | max. velikost
Použití nejmenší clony u Zuiko Digital ED 14–42 mm F3,5– 5,6, zleva nejkratší a nejdelší ohnisko. Bokeh takto příjemného rázu není u setových objektivů vždy samozřejmostí
max. velikost | max. velikost
Ukázka bokehu objektivu Zuiko digital ED 40-150 mm F4,0-5,6. Zleva 40 mm a 55 mm
Míra šumu
Dle očekávání se potvrdily dispozice k vyššímu šumu malého snímače. Graf naznačuje, že odstup modrého kanálu se oproti všem předchůdcům Olympus řady E výrazně snížil. Porovnáním fotek však není rozdíl mezi výsledky z E-500 a E-400 markantní. Přestože firmware zvládá jeho potlačení dobře, jak jsme mohli ocenit právě již u E-500, v tmavých oblastech hlavně při nesprávné expozici šum vidíme i při ISO 400.
Jednoduše stále platí, že zrcadlovky 4/3 standardu vám při ISO 800 poskytnou zhruba stejně kvalitní výsledek jako zrcadlovky s čipem APS-C při ISO 1 600. U Olympusu E-400 jsem navíc občas při 100% zvětšení v tmavých partiích na některých snímcích pořízených při ISO 800 nebo 1 600 pozorovala tenkou tmavší čáru.
max. velikost
Zleva ISO 400, 800 a 1 600
max. velikost | max. velikost
Zleva snímky z Olympusu E-400 při ISO 800 a 1 600, dole snímek z Nikonu D80 a Canonu EOS 400 při citlivosti ISO 1 600
Senzitometrie
Počet buněk na snímači neprospěl trochu jeho dynamickému rozsahu. Dle našich testů už nad +2,1 EV kresbu v jasech nerozpoznáme, je tedy rozumné občas dávat pozor na přepaly.
Naměřili jsme
Jak je u zrcadlovek od Olympusu zvykem, po každém zapnutí se spustí ultrazvukové čištění snímače indikované modrou diodou u spouště. Náběh přístroje to zpomaluje, ale oproti dřívějšku už není rozdíl vzhledem ke konkurenci tak propastný. První snímek pořídíte za 1,3 vteřiny po zapnutí. I při dalších úkonech je práce hbitá. Zpoždění spouště je solidních 0,35 s bez namáčknutí, s namáčknutím nulové. Sérii 7 až 9 snímků formátu JPEG pořídíte rychlostí 3 sn./s., do RAWu uložíte nepatrně pomaleji a maximálně 5 snímků. Svižné je i zobrazování náhledů pořízených snímků.
|
Olympus E-400 + Zuiko Digital 14–42, F3,5–5,6
|
| první snímek |
1,31 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,28 s |
| snímek s namáčknutím |
neměřitelné |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
0,84 s |
| rychlost sériového snímání |
3,0 sn./s |
| max. počet snímků v sérii |
8 |
| měřeno s paměťovou kartou |
Kingston CompactFlash 256 MB High Speed |
Pokračování 5 / 5
Celkové hodnocení
Malé tělo přináší nespornou výhodu pro svou skromnost co se prostoru týká. Pro svou nízkou hmotnost v něm mohou najít zalíbení různé skupiny zájemců, samozřejmě především těch, co se často pohybují v terénu. Tam najde využití i protiprachová ochrana snímače, který se svými 10 MPx pojme velké množství detailů.
Pro menší snímač než u APS-C musíte počítat s mírně vyšším šumem. Dynamický rozsah se zdá být poněkud užší, proto je lépe hlídat přepaly. Velké rozlišení snímků sice mimo jiné dává svobodu pro tvorbu výřezů a velké výtisky, ale společně s malou kompresí přináší značné nároky na datový prostor.
Díky přísnému hodnocení se našlo místo na kritiku, například mi nejvíce vadí malý hledáček, pokud však přihlédnu k cílové skupině jde o sympatickou zrcadlovku mnohých kvalit. Oba setové objektivy překvapily poměrně dobrou obrazovou kvalitou, a tak myslím, že po určitém snížení ceny setů půjde o lákavou volbu v amatérské třídě digitálních zrcadlovek.
Plusy:
- malé rozměry a váha
- rozlišení detailů, kresba
- ochrana snímače proti prachu
Minusy:
- malý hledáček
- tři ostřící body
- málo tlačítek přímého přístupu
Doporučené ceny vč. DPH
- tělo – 24 990 Kč
- kit s objektivem Zuiko Digital ED 14–42 mm F3,5– 5,6 – 27 990 Kč
- double kit navíc s objektivem ED 40-150 mm F4,0-5,6 – 31 990 Kč
Zdroj: